Mladému reprezentantovi unikl těsně cenný kov na dráhovém mistrovství Evropy jezdců do 23 let v Itálii. Navíc mu ze sklepa jeho bytu ukradli drahé kolo, a k tomu se dozvěděl, že tým CCC Development, jehož dres měl oblékat ještě v příští sezoně, končí.

Co je horší? Přijít o drahý časovkářský speciál, nebo o místo v týmu, který byl předstupněm přechodu mezi profesionály?

Ani jedno není příjemné. Ti zloději vykradli asi dvacítku sklepů a v domě se dobře vyznali. Věděli, kde jsou kamery, poradili si s čipy na dveřích i s dalším zajištěním. Já měl ve sklepě tři cyklistické rámy a k tomu sady kol. Vzali jen to nejdražší, týmový časovkářský speciál Giant, který u nás má už jen Josef Černý, jezdící za worldtourový tým CCC. To kolo je v Česku neprodejné a ani v zahraničí ho nebude lehké zpeněžit, protože jde o edici speciálně vyrobenou pro CCC. Jenže kola na něm jsou moje a nestála zrovna málo.

To vás muselo naštvat asi stejně jako fakt, že pro příští sezonu nemáte angažmá.

Zvlášť když nás celou sezonu ujišťovali, že tým CCC do 23 let bude na rozdíl od velkých Cécéček pokračovat. Jenže nedávno nám e-mailem přišla zpráva, že se rozpouští také tým CCC Development. Ani se nikdo neobtěžoval zavolat. Navíc to přišlo až v závěru sezony, kdy už mají týmy soupisky na příští sezonu plné.

A nějakou vizi, kde byste mohl v příští sezoně zakotvit, máte?

Řešíme to s mým manažerem. Něco se rýsuje, ale situace není vůbec lehká. Ve World Tour zaniknou dvě stáje, a rázem je bez práce šedesát profíků. Jedna vznikne, ale část závodníků převezme z předchozí sestavy, takže volných je možná sedmnáct míst. A podobné je to i v Development týmech pro mladé. Buď už mají plno, nebo je ve hře jen pár míst.

Mohou vám v hledání nového působiště pomoct výsledky z letošní covidem ovlivněné sezony?

Já doufám. Sice z jarního soustředění ve Španělsku jsem místo na závody zamířil kvůli pandemii do karantény a forma vzala zasvé, ale následnou tříměsíční pauzu jsem dobře využil a po otevření závodní sezony v červnu jsem pár slušných výsledků zajel.

Kterých si nejvíc vážíte?

Třetího místa na etapě závodu Kolem Mazovska v Polsku, kde jsem pak celkově skončil osmý. A pak výsledků ze Sibiu Cycling Tour v Rumunsku, kde jsem i ve velkých kopcích dokázal držet tempo s profíky z worldtourových týmů jako Bora Hansgrohe a dalších. V devatenácti letech. Celkově jsem skončil dvanáctý jen asi 15 sekund za elitní desítkou. A o vteřinu jsem přišel o dres pro nejlepšího jezdce do 23 let. Potom na Czech Cycling Tour se to už začalo trochu lámat.

Co bylo příčinou?

Šlo o třetí čtyřetapový závod rychle po sobě a mezitím bylo také hodně cestování. Nelétalo se a po závodech se jezdilo auty. Tam a zase zpátky. Za čtrnáct dní jsem najezdil v autě sedm tisíc kiláků.

Přitom další dlouhá cesta vedla na mistrovství Evropy do francouzského Plouay.

Museli jsme přejet celou Francii, zhruba 1800 kiláků, což na pohodě nepřidá. Při časovce jsem si taky připadal, jako bych jel s omezovačem. Nohy se netočily, nešlo se do toho pořádně opřít. Zlepšilo se to až v závodě s hromadným startem, kde jsme vůbec jako tým odvedli dobrou práci. Vojta Řepa byl v úniku a cinkl z toho bronz. Pro nás dlouho nevídaný výsledek (od roku 2013, kdy získal stříbro Petr Vakoč). Já to jistil z druhé skupiny a celkově z toho bylo 26. místo.

Stále mluvíme o silničních závodech, ale sezonu jste končil na betonové dráze v italské Fiorenzuole. Odskočení na šampionát mladých dráhařů bylo plánované?

Závodím na silnici, ale začínal jsem jako brácha (Pavel Kelemen) na dráze, a když to jde, tak dráhové závody do svého programu zařazuji. Evropa jezdců do 23 let byla kvůli pandemii přeložena až na říjen, což se na závěr sezony hodilo. Ale jel jsem to bez speciální přípravy.

Přesto k medaili nebylo zase tak daleko.

V madisonu (závod dvojic) s Danielem Baborem ne. Bohužel zhruba v půlce závodu nám ulítly dvojice Ruska a Švýcarska o celý okruh a v boji o bronz nás přebodovali Poláci. Jestliže Rusáci jeli jako mašiny, tak se Švýcary se dalo závodit. Nebýt tedy toho jejich kola navrch. A dál? Ve vylučovacím závodě jsem byl šestý, což bylo zklamání. Zato v bodovačce to byla hrůza a odpovídá tomu i 15. místo. Ale je to složité. Vítězný Rusák vážil devadesát kilo a já mám 68 kilo. Ale upřednostňuji silnici, takže jiná cesta není.

Záhy začnete s tréninkem na další sezonu. Jste přesvědčený, že se na jaře začne závodit?

Myslím, že ano. Pořadatelé se poučili, často se testuje, a jak ukazují závody jako Tour, Giro, tak se dají cyklisté ochránit. Spíš mám obavy, aby se v eskalující situaci kolem covidu zase nezavřely hranice. Ono je totiž jiné najíždět kilometry ve slotě a zimě doma, nebo v příjemném počasí na Mallorce. Ale s tím člověk nic nenadělá.