Vítězem Barum Czech Rally byl v centru Zlína s velkou slávou vyhlášen Jan Kopecký s fabií RS Rally2.
Jenže má to háček.
Rychlejší než staronový český šampion byli v 52. ročníku nejslavnější tuzemské soutěže Václav Pech jun. s Petrem Uhlem z plzeňského EuroOil teamu, kteří Barumku takhle ovládli potřetí v historii. Letos s vozem Ford Focus WRC.
close
info
Zdroj: EuroOil team
zoom_in
Václav Pech jun. (vpravo) s Petrem Uhlem zdraví diváky v cíli Barum Czech Rally.
Nesrovnalost ve výsledcích zdvihla bouři nevole. Bizár, psali rozlobení fanoušci na sociálních sítích.
Zaskočený byl zpočátku i Pech.
„Organizátoři si dali do pravidel klauzuli, že vítězem bude vyhlášen první ze závodu evropské série, do níž se náš výsledek nepočítal. To jsem nějak přehlédl a vlastně jsem se to dozvěděli až na cílové rampě. Radost z výkonu nám to ale v nabité konkurenci ani tak nevzalo,“ už s úsměvem komentoval vyústění třídenní bitvy na Valašsku zkušený jezdec.
Ale přece jen závodí se pro vítězství. Triumf přináší euforii, žene do další práce, tréninku.
O vítězství jsme bojovali do posledních metrů, to samé Honza Kopecký, který to také nechtěl jen tak pustit. Nakonec jsme byli první o devět sekund a chybějící třešničku na dortu jsme překousli. Na zlínském náměstí vládla parádní atmosféra a lidi nám fandili.
Pořadí na čele se od začátku dramaticky měnilo. Úvodní den jste končil těsně za Kopeckým a úporný boj s úřadujícím českým mistrem pokračoval i ve druhé etapě. Před legendární erzetou Pindula jste vedl jen 0,3 sekundy, ale závěr soutěže jste jasně ovládl.
Těší nás to o to víc, že na Barumce se sešla obrovská konkurence, evropská špička. Paddon s Ostbergem jsou matadoři se zkušenostmi z mistrovství světa, Paddon jel navíc o evropský titul. K tomu domácí elita, rychlí Maďaři, Poláci. Od začátku se závodilo naplno, v čele se to střídalo, nakonec to vyšlo na nás s Honzou Kopeckým. Takže trochu domácí mistrák. (úsměv)
Čím si vysvětlit, že v konkurenci evropské elity byli nejlepší čeští piloti?
Barumka je náročná, jde o jeden z nejtěžších podniků v Evropě a velkou roli hraje znalost tratě. Ačkoliv organizátoři trasu mění, tak základ zůstává a zkušenosti ničím nenahradíte. Musíte zažít, jak kloužou asfalty, která zatáčka nakopává víc, která méně. Takže spíš oceňuji, že třeba Paddon s Ostbergem tu byli poprvé a přesto jeli výborně.
Jenže vy jste startoval až za polem jezdců z evropské série s velkým časovým odstupem za největšími rivaly.
Tohle jsme věděli dopředu a už jsme to zažili. Problém by byl déšť, při němž by auta před námi vytahovala na silnici z krajnic klouzavé bahýnko. Ale bylo horko, sucho, což náš handicap snižovalo. Vytáhl se nějaký písek, ale z tréninku jsme měli označená problémová místa a i první den jsme dokázali držet s největšími soupeři tempo. A že se jelo hodně na hraně.
To nejspíš přinášelo i krizové momenty.
V tom tempu a nasazení jich pár bylo, ale to k tomu patří. (úsměv) Jdete déle na brzdy, víc to uklouzne, hledáte únikovku, vymete škarpu. Ale všechno jsme ustáli, neudělali jsme žádný defekt a povedlo se to.
Soutěž provázely tropické teploty. Jak se snáší úmorné vedro nabalený do závodního overalu a kombinézy?
Musíte se oprostit od toho, že jste totálně zpocený. Když jsem byl o dost mladší, tak mě to hrozně vadilo. Stále jsem se utíral a ztrácel koncentraci. Teď mi je celkem jedno, že mi pot teče do očí a soustřeďuji se jen na výkon. Důležité je ale také si správně rozložit síly do celého závodního víkendu.
Domácí sezonou projíždíte zatím skvěle. Pokud vydrží auto, tak vítězíte. To je velké povzbuzení, že?
Obrovské. Momentálně máme vyhrané čtyři závody ze šesti, což je super. A pokaždé to bylo po krásném souboji s Honzou Kopeckým o vteřinky. Valašku jsme vyhráli o tři vteřiny, Šumavu o tři a půl, v Hustopečích to bylo snad jen o dvě a půl sekundy a na Barumce o devět. Po dvou třech dnech závodění a pěti šesti stech kilometrech něco neskutečného. To nás baví a už teď se těšíme na zářijovou Rallye Pačejov, což je naše další srdcovka.
