Evropský šampionát v lyžařském orientačním běhu dorostu ve finské Imatře plzeňským mladíkům vyšel.

V závodě štafet se podíleli na zisku bronzu a Hašek k tomu přidal stříbro v individuálním souboji na krátké trati. „Bylo skvělé, že to takhle dopadlo," povídal po návratu Jan Hašek, který si tak protáhl svou medailovou šňůru z minulé sezony.

To si Háša, jak závodníkovi plzeňského Klubu orientačních sportů (KOS) přezdívají, vyválčil na lyžích bronz na mistrovství Evropy, dva letní tituly na horském kole a k tomu světové stříbro ze štafetového závodu juniorů.

Do Imatry, městečka na severu Finska jen kousek od ruských hranic, také letěl s medailovými ambicemi.

„Spíš v kratších závodech, protože dlouhé postupy mě moc nebaví," přiznal s úsměvem student sportovního gymnázia.

„Zázemí jsme měli na biatlonovém stadionu, kolem byly lesy, jezera, členitý nepřehledný terén. Žádné extra dlouhé kopce, ale pořád nahoru dolů. Část tratí vedla i po golfovém hřišti," vyprávěl šestnáctiletý reprezentant.

Sprint. Oba Plzeňáci zajeli solidně už na úvod. Hasman skončil dvanáctý, Hašek sedmý. Spokojený nebyl. „Na prvního jsem ztratil přes minutu, na druhého padesát vteřin, přitom na trati jsem vinou pár chyb minimálně tu minutu nechal," zlobil se na sebe.

Titul mezi kluky do 17 let vybojoval domácí Eerik Nurminen.

Klasika. Za slunečného, ale znovu mrazivého počasí se pokračovalo dlouhým závodem s hromadným startem. Hašek obsadil pátou příčku těsně za dvojicí Finů a Rusů, z nichž nejlepší byl Fin Vaino Kotro.

„Docela mě to nahecovalo. Z pódia jsem viděl, že medaile jsou pěkné, což ještě zvýšilo moji motivaci," říkal Hašek.

Hasman dojel čtrnáctý.

„V minus pětadvaceti nás pořadatelé nechali hodinu čekat na startovní louce, kde se nebylo jak zahřát, takže mi omrzly prsty na ruce. A potom po pěti minutách vypustili do lesa čtyři věkové kategorie, takže v prostoru dva na dva kilometry se naráz pohybovalo tři sta závodníků. Lámaly se hůlky, lyže, prostě hrůza," říkal Haškův vrstevník a týmový kolega.

Cesta za stříbrem. Pro Honzu nezačala příznivě. Na první kontrole zjistil, že mu nefunguje emit (čip, zaznamenávající průjezd kontrolou). „Musel jsem zpátky na start, kde mi byl po určitých průtazích stanoven nový startovní čas a vše začalo nanovo," líčil trable Hašek.

Nervy pracovaly, ale i tak jel skvěle. Vedl od startu až na dvanáctou z patnácti kontrol. Na třináctce se však zadrhl. „Ztratil jsem skoro dvě minuty, zlato bral zase Fin, ale i stříbro bylo pěkné," hodnotil s odstupem výborný lyžař, který se dokázal vmáčknout mezi dva domácí borce.

Za vítězným Vainem Kotrou Hašek zaostal o 1:12 minuty, třetí skončil Nurminen.

Ondřej Hasman jako druhý z Čechů obsadil třináctou příčku.

Štafetový happy end. Končilo se závodem štafet, v němž plzeňské duo doplnil Josef Nagy z Jablonce.

„Na mezinárodní scéně to byl náš poslední závod v dorostu a v hlavách jsme medaili měli," přiznával Hašek.

A realita?

Hasman předával štafetu po prvním úseku na sedmém osmém místě.

„Ještě při rozjíždění to vypadalo dobře, jenže při losu jsem chytil nejhorší variantu postupu a byly z toho téměř dvě minutky ztráty na první," říkal.

Nagy potom zabojoval a vytáhl český tým na pátou příčku. „Jel v závěsu za čtvrtou štafetou a daleko nebyly ani týmy na druhém a třetím místě," vybavil si finišman Hašek.

Práskl do lyží, nechyboval a dral se vpřed. V cíli byl pět minut za vítěznými Finy a jen třicet sekund za druhými Rusy.

„Rychle jsem se dostal na třetí místo a věřil, že by to šlo ještě výš. Jenže přišlo pár chybek, ale i bronz nás zahřál," říkal vytáhlý sympaťák.

„Bylo veselo," přidal se Hasman.

Oba kluci, pocházející ze známých sportovních rodin (Ondřejův děda Zdeněk Hasman byl třeba vynikající cyklista), děkují na dálku lyžařskému trenérovi Vladislavu Razýmovi mladšímu z plzeňského Sport Clubu.

„Na medailích má obrovský podíl," shodli se.

Příští sezonu už budou závodit mezi juniory.

„Vrcholem by měl být start mistrovství světa, ale tam nás čeká daleko větší konurence než v dorostu. Finové i Rusové jsou v téhle kategorii už profíci," podotkl Jan Hašek.