Enklávu mladíků v týmu obhájců českého bronzu jen nedávno rozšířil Zack Malík.

Osmnáctiletý obránce, který jde ve stopách svého otce, rovněž úspěšného beka hrajícího dlouho v NHL, přišel na západ Čech na zkoušku poté, co ukončil dvouleté angažmá v kanadské juniorské OHL.

„V Plzni se mi líbí. Kluci v týmu jsou v pohodě. Je znát, že drží při sobě a jdou za stejným cílem. Pro mě to znamená makat naplno jako všichni ostatní,“ říká vytáhlý bek.

Rovnou vpadl do pátého týdnu kondiční přípravy Indiánů.

„Tréninky jsou náročné. Všichni dřeme, jedeme na 110 procent, ale zvládám to. Jsem rád, že tu mohu být,“ povídá 188 cm vysoký hráč.

Narodil se v zámoří. Dělal tu i první hokejové krůčky, ale svůj talent rozvinul až po návratu rodiny do Čech v mládežnických celcích Vítkovic.

Hokeji propadl konečně i mladší bratr Nick.

Zvolil si roli gólmana a s třineckou juniorkou na jaře slavil zisk titulu. „S bráchou si fandíme a přejeme si úspěch,“ podotýká Zack.

Z plzeňského týmu zná osobně jen pár hráčů.

„Z mládežnických nároďáků třeba Radka Mužíka nebo Filipa Přikryla, k němuž mám asi nejblíž. Provedl mě po městě a i mimo led spolu trávíme dost času,“ říká bek.

Zkušenosti z dvouletého působení v zámoří, kde vystřídal týmy Sudbury a North Bay, si pochvaluje.

„Posunulo mě to hokejově i v osobní rovině, ale dospěl jsem do věku, kdy už bych se rád přiblížil mužskému hokeji. Probírali jsme to s agentem, s rodiči a rozhodl jsem se pro českou cestu,“ vysvětluje důvod návratu domů.

A proč si vybral zrovna Plzeň? „Škodovka se ozvala jako první. Navíc je to klub, kde vyrůstají dobří hokejisté. Vždyť asi sedm kluků z nároďáku na nedávném mistrovství světa prošlo Plzní. I proto se chci poprat o místo v áčku Škodovky,“ podotýká mladý obránce.

Malík starší, který se zná s generálním manažerem plzeňského klubu Martinem Strakou z působení v Rangers i v národním týmu, prý na volbě klubu podíl neměl.

„Táta nechal rozhodnutí na mně. Jen říkal, abych šel tam, kde mě budou skutečně chtít,“ říká Zack.

A rovněž vyvrací, že by jako Malík měl předurčen osud hokejového obránce.

„Táta mě nikdy do ničeho netlačil. Příklon k hokeji přišel přirozeně. Něco jsem zkoušel a nakonec z toho vyšlo místo v defenzivě,“ uzavírá v minulé sezoně člen české devatenáctky.