„Po zisku bronzových medailí s Považskou Bystricí jsem chtěl ještě rok pokračovat, ale klub mi oznámil, že došly peníze a že by chtěl dát přednost mladším gólmanům. Rozešli jsme se ale v dobrém,“ říká bývalý gólman Talentu Plzeň, s nímž získal tři mistrovské tituly v řadě.

Byla na stole nabídka z jiných klubů?
Měl jsem tři nabídky z české a tři ze slovenské extraligy. Bohužel to neklaplo buď z mojí strany, nebo ze strany těch klubů.

Prozradíte jména mužstev z české extraligy, se kterými jste jednal?
Třeba Brno, ale dál bych to nechtěl rozebírat, protože už je to pryč. Jednal jsem i s prvoligovým Zlínem.

Plzeň mezi nimi nebyla?
Nebyla. Myslím si, že teď v klubu mají dost gólmanů.

Napadlo vás v šestnácti letech, kdy jste začal hrát za muže, že budete mít dlouhou profesionální kariéru?
Nenapadlo. Házená byla můj život, od šestnácti let jsem se jí živil, miloval jsem ji a pořád miluju, proto jsem házenou chtěl hrát co nejdéle. Měl jsem štěstí, že se mi vyhnula vážná zranění. V opačném případě bych tak dlouho nechytal. Házenou jsem chtěl dělat profesionálně a šel jsem si za tím cílem.

Na jakou sezonu za těch 32 let nejraději vzpomínáte?
Je jich spousta. Nicméně největší zážitek byl poslední titul s Plzní v roce 2016, kdy jsme hráli finále s Duklou Praha. Byla vyprodaná hala, neskutečná atmosféra a hlavně jsme titul slavili po x letech doma. Zážitků je hodně, ale tento patří mezi největší.

Utkvěl vám v paměti nějaký gólmanský zákrok?
Asi ne. Musím ale říct, že před dvěma roky v Plzni jsem měl v některých zápasech i hodně štěstí. Ale to brankář musí mít, že ho balon trefí, aniž by věděl jak.

Jak vzpomínáte na zahraniční angažmá ve Francii, v Německu a na Slovensku?
Každá země má něco do sebe. Ve Francii jsem působil deset let a zachytal jsem si i první ligu. Měl jsem možnost hrát proti házenkářům jako jsou Abalo, Narcisse nebo Karabatić. Na zápasy chodily tisíce lidí. Ve Francii je házená o něčem jiném ve srovnání s Českem nebo Slovenskem.

Co teď budete dělat?
Když jsem skončil, chtěl jsem si otevřít obchod se sportovními věcmi. Naskytlo se mi to a chtěl bych poděkovat kamarádovi Patriku Heinovi, který šel do toho se mnou. V pátek bychom měli v Plzni na Slovanech otevřít obchod se sportovními potřebami, volnočasovou módoui věcmi pro mužstva.

Proč jste se rozhodl pro tento obor podnikání?
Ke sportu mám nejblíž, dělal jsem ho celý život. Naplňuje a baví mě to. Věřím, že obchod bude prosperovat.

Proč jste nezůstal u házené a nešel například do managementu nebo trénovat?
Nabídka byla z Francie, ale já už se nechtěl stěhovat daleko z Česka. V Plzni jsme se před dvěma roky nerozešli zrovna v dobrém. Ale hlavně to v Talentu dělají lidi, kteří tomu rozumí, jako Honza a Petr Štochlové. Myslím si, že ani nebyl důvod, aby do klubu přišel další brankář. Oba mají vysokou kvalitou, aby to dělali správně.