Radost byla dvojnásobná, protože se trefil na domácí palubovce. Šestadvacetiletý obránce se totiž vrací z Polska do Plzně.

Jak byste zhodnotil dvojzápas s Tureckem?
Splnil to, co měl. Pět šest nováčků – mladí kluci – dostalo prostor. Turecko bylo ideální soupeř, zápasy byly fyzicky náročné a soupeř měl dva tři hráče technicky super vybavené. Po taktické stránce ale na tom nejsou dobře, což se ukázalo při standardních situacích. Hlavně, že jsme vyhráli oba zápasy a mladí kluci si to mohli vyzkoušet.

Které utkání bylo nejtěžší?
Výsledkově to bylo stejné – o tři branky. První zápas jsme brzy vedli 5:0, ale soupeř se dotáhl na rozdíl dvou branek. O dva góly to bylo i v tom druhém zápase, ale klíčové bylo, že jsme je nepustili na jednobrankový dostřel. Oba zápasy si byly podobné.

V čem byli Turci nepříjemní?
Zápas byl fyzicky náročný, pomáhali si hodně rukama, což se na této úrovni už moc nepíská. Takže kolikrát do vás šťouchnou a rozhodčí nepískne. Byli hodně silní a my jsme je museli přehrát rychlostí.

Jaké jste měli pokyny od trenéra Neumanna?
Hlavně, abychom hráli v klidu a třeba i s chybou. Potřebovali jsme si nacvičit herní situace – výjezdy a standardní situace.

Měl jste nějaké speciální úkoly?
Měl jsem řídit mladou trojici, bratry Drozdovy 
a Vnoučeho (Tomáš Vnuk pozn. red.). Takže jsem jim to tam zezadu řídil, kam mají běhat.

Jak se vám s nimi hrálo?
Dobře. Drozďáci jsou na tom dobře fyzicky. Běhají, a to já potřebuju, protože pak jim mohu přihrát balon. Vnouče je chytrý hráč, se kterým se známe už z Plzně.

Vstřelil jste poslední gól. Jak jste situaci viděl?
Tomáš Vnuk dostal balon po lajně a bylo z toho přečíslení dva na jednoho. Běžel jsem do brány, protože jsem věděl, že mi to Tomáš přihraje přesně. Vystřelil jsem a trochu se štěstím to propadlo.

S výkony v národním dresu jste byl spokojený?
V prvním zápase jsem nastoupil až do druhé půlky a trochu déle jsem se rozehrával. Tak vždycky se může hrát lépe, ale relativně jsem spokojený. Hlavně, že jsme oba zápasy vyhráli.

Jste rád, že jste si zahrál na domácí palubovce?
Samozřejmě, hrál jsem za reprezentaci v Plzni poprvé. Doma se vždycky hraje lépe.

Co jste říkal na návštěvnost?
Čekal jsem trochu víc diváků, ale těm, co přišli, bych chtěl poděkovat.

Od nové sezony se vracíte do Plzně. Těšíte se?
Těším. Samozřejmě jsem rád, že budu zase doma. Už jsem se toho nacestoval dost. Futsal se v Plzni hodně posunul dopředu, tak snad jim pomůžu.

Kdy vám skončila sezona?
Patnáctého května jsme v Polsku končili. Týden jsem byl na dovolené na Mallorce. Absolvoval jsem dvě soustředění s akademickou reprezentací, což mi pomohlo udržovat se ve fyzické kondici.

Jaký bude váš nejbližší program?
Zítra máme sraz s reprezentací akademiků a ve čtvrtek odlétáme na akademické MS do Brazílie.