Teprve devatenáctiletý český reprezentant se rozpovídal o třech svých hlavních loňských úspěších, o plzeňském šampionátu, ale také o sportovních plánech v letošním roce.

Na začátek prosím představte našim čtenářům i svůj mimosportovní život. Vloni jste úspěšně odmaturoval a hlásil jste se na vysokou školu. Jak to dopadlo a jak se daří skloubit studium s vrcholovým badmintonem?
Dostal jsem se na ZČU, Fakultu aplikovaných věd. Zatím studuji prezenčně, mám za sebou úspěšně první zkoušky. Pokud by byla výraznější kolize se sportovní kariérou, například v souvislosti s olympijskou kvalifikací, požádal bych o individuální studium nebo bych studium přerušil. Ze všech sil se však budu snažit školu dokončit.

A jaké máte další záliby?
Stejně jako moje rodiče mě baví cestování, vysokohorská turistika. Do budoucna mě velice láká poznávat svět.

ČESKÝ REPREZENTANT Jan Louda z USK Plzeň dominoval na mezinárodním turnaji zařazeném do elitního badmintonového okruhu.Foto: Badminton Europe/Mark Phelan

Co z loňského mistrovství republiky, kde jste se stal jako nasazená turnajová trojka českým šampiónem ve dvouhře, máte nejvíce v paměti?
Vzpomínám si, jak se to ideálně sešlo, příprava, forma, výkon, prostě všechno. I teď si vybavím vnitřní úsměv, pohodu a zklidnění za stavu 20:16 ve druhém setu finále, ještě to nebyl ten vítězný pocit, ale už jsem věděl, že titul skutečně získám. A poslední dlouhá výměna tenhle pocit korunovala.

Dva týdny nato jste na mistrovství Evropy družstev výrazně pomohl české reprezentaci k pátému místu. Měl jste ještě lepší formu, anebo k tomu přispěla atmosféra v týmu a velká soudržnost?
Týmová pohoda a soudržnost měly velký vliv. Ti kluci, s kterými jsem se v reprezentaci sešel, to byla parádní parta. Tohle mě neskutečně baví – týmový duch, všichni si fandí. Myslím, že díky tomu tam moje forma ještě gradovala. Chtěli jsme postoupit ze skupiny do čtvrtfinále a povedlo se mi uhrát důležité body. Je skvělé, že jsme se do čtvrtfinále mistrovství Evropy probojovali.

Třetím vaším obrovským úspěchem v loňské sezóně byl titul na mezinárodním turnaji kategorie International Challenge. Šlo také o zápis do české badmintonové historie, jelikož turnaj tohoto typu doposud vyhrál z Čechů v roce 2007 pouze Jan Fröhlich…
To byl můj nejlepší turnaj, co jsem odehrál. V letní přípravě jsem do toho šlápl, chtěl jsem se umisťovat na turnajích výše a posouvat se v žebříčku nahoru. Zase se to všechno sešlo, byl jsem na tom nejlíp fyzicky, i psychicky, což jsou u mě spojené nádoby. Neskutečně jsem si ten turnaj a prvenství v něm opravdu užil.

Plzeň hostí badmintonové mistrovství ČR po sedmi letech. Vybavujete si jako tehdy dvanáctiletý vůbec něco z šampionátu z roku 2012?
Tehdejší mistrovství si vybavuji přesně. Chodil jsem na každý hrací den, měl jsem podpisovou knížečku, obíhal jsem hráče, vybavuji si domácí badmintonisty – Pepu Rubáše s Jardou Sobotou (tehdejší vítězové mistrovství České republiky ve čtyřhře, pozn. red.) a teď bojuji o titul jako oni tenkrát. Ano, nejvíc si pamatuji, jak chodím po hale s knížkou a sbírám podpisy (úsměv). Konkrétní zápasy už mám v paměti jen matně, ale vím, že tehdy dvouhru vyhrál Honza Fröhlich a že domácí publikum tlačilo Pepu s Jardou ke zlatu.

Vaše příprava na letošní mistrovství musela být kvůli následkům úrazu ze zářijové autonehody výrazně zkrácena. Jak vypadá váš zdravotní stav nyní, necelý týden před turnajem?
Ano, museli jsme kvůli zranění hodně zredukovat a překopat přípravu, ještě u mě doznívají určitá omezení. Sice se teprve postupně blížím ke svým stům procentům, ale na turnaji do toho dám srdíčko úplně na maximum, odevzdám v domácím prostředí všechno, co půjde. Hrozně se na šampionát těším, přijde hodně kamarádů, známých.

Myslíte, že na titul může dosáhnout někdo mimo nejvýše nasazenou čtveřici Ludík, Medrek, Louda, Ondřej Král?
Ondra Král (vloni stříbrný, pozn. red.) je bohužel zraněný a nebude na turnaji startovat. Kdo může překvapit, je Jirka Král nebo i Honza Viktora z naší tréninkové skupiny. Ale co se týče titulu, tak ten asi nikdo mimo zmíněnou trojici nezíská.

V klíčových zápasech z loňského roku působíte jako emotivní hráč. Přijde mi ale, že s emocemi umíte pracovat, dovedete si pohlídat, aby vás negativně nerozhodily. Pracujete na tom, anebo to máte dáno do vínku od sudiček?
Dřív jsem se nechal rozhodit, hodně jsem na tom zapracoval a stále to vylepšuji se sportovní psycholožkou. Pořád je tam rezerva a prostor ke zlepšení, ale pomáhá mi, že mám vlastní zkušenost s tím, jak výrazná výhoda je to, pokud negativní emoce umím zkrotit a případně je dokonce přeměnit na pozitivní.

Od května se rozběhne kvalifikace na OH v Tokiu. Jakým směrem společně s trenérem Rubášem napnete síly v první půlce roku?
Ono už záleží na turnajích před vlastní olympijskou kvalifikací, na postavení na žebříčku. Protože pak všechny mezinárodní turnaje budou kvůli boji o olympiádu silněji obsazené a žebříček rozhodne, zda půjdu v konkrétním turnaji do kvalifikace, anebo rovnou do hlavní soutěže. Po loňsku vím, že jsem schopný vyhrávat turnaje, věřím, že o účast v Tokiu budu bojovat až do samého konce kvalifikace.

Váš otec ve svých třiašedesáti letech teď v krajském přeboru družstev porazil ve dvouhře devatenáctiletého juniora. Myslíte si, že po něm zdědíte hráčskou dlouhověkost?
Hmm (pobavený údiv). Nevím, nevím, ale rád bych hrál takhle dlouho. Obecně bych chtěl sportovat co nejdéle to půjde, v pozdějším věku k badmintonu může přibýt i jiný sport. Vůbec si nedovedu představit, že bych byl bez sportu.

Obligátní otázka na závěr – co vzkážete divákům mistrovství České republiky?
Srdečně zvu všechny stálé i nové fanoušky našeho sportu. Přijďte na nejlepší badminton v České republice, povzbudit plzeňské hráče a pomoct mi k obhajobě titulu.

Martin Slepička