Teď na středečním atletickém mítinku, opět na Skvrňanech, dopadla dvojnásobná olympijská vítězka lépe, i když se závodem protrápila a změřit si nechala až pátý pokus. V něm hodila 60,25 metru a závod vyhrála. Šedesátimetrovou hranici překonala až ve třetím závodě této sezony.

„I když jsem si nenechala první čtyři pokusy změřit, tak letos jsem už byla ve větším srabu. Ale nikdy závod nevzdávám a doufám, že si mě tak lidi budou jednou pamatovat. Když jsem se nikdy nevzdala, tak už to nemohu teď vzdávat, vždy to chci dotáhnout důstojně,“ řekla novinářům po mítinku Barbora Špotáková.

Spadlo z vás napětí po překonání 60 metrů?
Ano. Lepším se (v prvních dvou květnových závodech sezony hodila 58,24, resp. 59,49 metru, pozn. aut.) a už při rozhazování jsem se cítila dobře. Šedesátku jsem konečně překonala, takže cítím úlevu, stále mám rezervu, ale jsem optimistická. Nicméně už by to mohlo uletět dál, ale to si možná schovám na důležitější závody.

Nabudil vás výkon z mítinku v Plzni do další práce?
Já jsem nabuzená pořád stejně. Přípravu a závody cílím na olympiádu v Tokiu. Hlavně si musím udržet zdraví a krok po kroku jít dál. Přípravu na sezonu brzdila dlouhá zima a situace kvůli koronaviru. Takže mám pocit, že mi to všechno dalo zabrat více, než jsem čekala. Musím posbírat síly navzdory tomu, že jsem o rok starší. Olympiáda je za dva měsíce a pár dní, takže je stále čas se zlepšovat.

Bylo těžké se nahecovat, když v Plzni chyběla hlavní konkurentka Nikol Orgodníková?
Mnohem horší bylo, že jsme začali o čtvrt hodiny později a pak ještě jsme po pár pokusech museli čekat na televizi. Člověk je rozcvičený, rozházený, ale pak deset minut čumí. Na druhou stranu musím počítat se vším a jsem za to i ráda, protože těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

Václav Pech jun. se na Rallye Plzeň představí s vozem Ford Focus WRC.
Rallye Plzeň se vrací. Na startu budou i oba Pechové, táta a syn

Na pondělním Memoriálu Josefa Odložila cílíte na hodně přes 60 metrů?
Pokud bych přidala zase nějaký metřík, budu spokojená.

Na kolik metrů byste se chtěla dostat v Tokiu?
Nevím. Ale už jsme hodněkrát zažily sezony, kdy v květnu holky házely daleko. Atletkám, kterým se teď daří, to pak tolik nejde. Možná na to se člověk může trochu spoléhat (smích). Házejí daleko, ale nevěřím, že by jim to mohlo tak dlouho vydržet. Maria (Polka Andrejczyková, pozn. aut.) se teď ztratila, taktiky jsou různé, ale já musím myslet na sebe, své zdraví a věřit, že to bude lepší. V tuto chvíli mi nedává smysl ohlížet se na soupeřky.

Vyhovují vám závody v rychlém sledu?
Vždy si říkám, že ano, ale když pak jedu na závody, jsem nervózní a napadá mě, že už to nemám zapotřebí. Je toho dost, ale ukazuji, že se nebojím závodit, ani když mi to tolik nejde.