V sobotu v Ústí nad Labem bude totiž jako jednička tuzemského žebříčku bojovat o český titul s jednačtyřicetiletým Davidem Vicenou. „Hodně mě motivuje vyhrát titul ve dvou váhových kategoriích. Poslední boxer, který to dokázal, byl asi v roce 1930 Josef Hampacher. Mým cílem ale pořád zůstává mít zároveň český pás z těžké i křížové váhy. Pokud v sobotu vyhraju, chtěl bych pak rychle boxovat o titul i v těžké váze s Pavlem Šourem,“ prozradil Václav Pejsar.

Proč jako česká jednička boxujete o titul s pátým v žebříčku?

S dvojkou Vasilem Ducárem to nepřipadlo v úvahu na tak malé akci, zápas by se na ni nehodil a ani by se to nezaplatilo. Třetí je můj parťák z Atom Gymu Vláďa Řezníček, s nímž trénuju, máme stejnou manažerku a trenéry. Takže i tato možnost byla vyloučená. Čtvrtý je Procházka, který patří do nižší váhové kategorie a v té křížové se ocitl omylem, náhodou, protože před jedním zápasem neshodil kila a uvízl v křížové váze. Nabízel jsem mu zápas, ale odmítl s tím, že už chce boxovat jen v zahraničí. Další v pořadí je právě David Vicena.

Původně jste neměl boxovat o titul…

Lukáš Konečný uspořádal tuto menší boxerskou akci s tím, aby se kluci rozboxovali, žádné taháky. Chtěl jsem boxovat, protože půl roku jsem jen trénoval, i když byla karanténa. Původně jsem chtěl, aby sehnal někoho ze zahraničí, ale nevěděli jsme, jestli budou otevřené hranice. Takže jediná šance byla vybrat někoho z Čech. Lukáš mi nabídl Vicenu a já jsem řekl, že do toho půjdu. Vzápětí mi zavolal, že český pás v křížové váze je uvolněný a co bych řekl na to, že se s Davidem Vicenou utkáme o tento pás. Uvítal jsem to a souhlasil. Pokud vyhraji, tak nikdo neříká, že ho nebudu obhajovat třeba s Ducárem. Vasil pás chce, tak ať řekne a rozdáme si to na nějaké velké akci.

Berete roli jasného favorita a uvědomujete si ji?

Uvědomuji. V hlavě mám nastaveno, že si nepřipouštím prohru. Měl jsem to i v zápase v Rusku s Kudrjašovem. Podle mě je nejnebezpečnější ten boxer, který nemá co ztratit. V této pozici jsem byl já v Rusku a podařilo se mi tam překvapit. Nechci Davida podceňovat, ale samozřejmě si věřím. Když si představím, jaký mám za sebou půlrok dřiny, aniž bych věděl, kdy budu moct boxovat a zúročit dřinu, tak jsem na zápas nabuzený, těším se a věřím si.

Vicenovi je 41 let, což je oproti vám jeho nevýhoda, ale zase má zkušenosti…

Ano, má větší zkušenosti, větší počet zápasů. Boxoval s dobrými soupeři, třeba Manuelem Charrem, který byl donedávna mistrem světa jedné z boxerských asociací. Utkal se s obrovitým Finem Robertem Heleniusem, s nímž jsem měl sparingy, takže vím, co je Helenius zač. S oběma dokázal prohrát na body. Davida bych nepodceňoval.

Jaký je Vicena boxer?

Umí překvapit, což ukázal před rokem dvěma na Slovensku, kde knokautoval místního výborného boxera. Jeho výhoda je, že nastupuje jako outsider, a nemá co ztratit. Nemusí být sklíčený, že musí, ale může jen překvapit. Mně třeba vyhovuje role, když můžu překvapit, protože jsem uvolněnější. Bude namotivovaný, protože má šanci na konci kariéry získat český pás (Vicena ho vyhrál už jednou, a to v roce 2016, pozn. red). Pokud mě porazí, dostane se v žebříčku vysoko a otevřou se mu dveře ke skvělým zápasům.

Jak jste snášel, když jste trénoval, ale nevěděl jste, kdy nastoupíte do zápasu?

Bylo to hodně náročné. Trénoval jsem od prosincového zápasu v Rusku, tedy kromě desetidenní pauzy přes Vánoce. Doufal jsem v březnové a květnové zápasy, které se kvůli koronaviru neuskutečnily. Přesto jsem trénoval dál, i když jsem nevěděl, jestli bude zápas za měsíc, dva, nebo za půl roku.