Druhý díl Il Sano Cupu talent z cyklistické rodiny z Brnířova u Kdyně dokonce vyhrál a výbušnost v soubojích o body uplatňoval i dál. Naposledy se ve spurtech dokonce přetlačoval se svým starším bratrem – dráhařem Pavlem Kelemenem.

„Brácha mě na pásce asi jednou přeskočil. Nečekal jsem to. Trénujeme spolu, což je paráda, ale na závodech si nic nedarujeme,“ konstatoval s úsměvem jezdec CCC Development Teamu, což je farma světové silniční stáje, a také člen Akademie individuálních sportů Plzeňského kraje.

V Plzni jste teď skončil se šesti body jedenáctý. Co říkáte výsledku?

Pro mě to byl hlavně dobrý trénink v závodním tempu. Jelo se fakt svižně. V přípravě mám nyní za sebou těžký blok v kopcích, což bylo znát, ale už jen to, že se může zase závodit, je skvělé.

Bylo znát, že kritérium přitáhlo znovu výbornou konkurenci?

A jak. I když jsem do toho šel, tak proti početní převaze soupeřů mi týmová podpora chyběla.

Takže vítězství v Il Sano Cupu visí zase výš?

Jinde v Evropě se nezávodí, takže do Plzně vedle našich nejlepších profíků, jako jsou Roman Kreuziger nebo předtím Zdeněk Štybar, přijíždějí ve stále silnějším složení Elkov, Dukla, Sparta, Topforex a teď i německé týmy. A to můžete být individuálně klidně o třídu výš a je to málo platné. Týmová práce je týmová práce.

Nakolik vám koronavirová nákaza narušila sezonu?

Docela dost. Než krize vypukla, tak jsem čtyři měsíce trénoval s týmem ve Španělsku a formu jsme směrovali k jarním klasikám do 23 let, jako je Lutych – Bastogne – Lutych, Paříž – Roubaix nebo Závod míru třiadvacítek. Cítil jsem se dobře, jenže závody se neuskutečnily a já skončil doma v karanténě.

Asi nebylo lehké vstřebat, že pandemie vás obrala o první vrchol sezony?

Už těch čtrnáct dní, co jsem byl zavřený doma, bylo zvláštních. Na ergáči (ergometru) jsem trénoval jako nikdy předtím. Klidně tři čtyři hodiny v kuse a po karanténě jsem také cítil v nohou obrovskou sílu. Za duben jsem zase najel tři a půl tisíce kilometrů, což obnášelo osm set kiláků týdně a z toho dvakrát i dvoustovku v bloku. Přitom mě to nějak nepopravilo. Až jsem sám koukal, co je možné zvládnout (úsměv).

Život v Evropě se zvolna vrací k normálu. Už víte, kdy vám začne mezinárodní sezona?

Za necelý měsíc bychom měli jet s týmem Sibiu Tour v Rumunsku, potom nejspíš doma Závod míru do 23 let a také Tour de l'Avenir ve Francii.

A vaše cíle ve zkrácené sezoně?

Na mistrovství světa časovka a na národním šampionátu časovka i závod s hromadným startem. Obojí bych chtěl vyhrát, ale bude to těžké, protože mi stejně jako při kritériích v Plzni bude chybět větší týmová podpora.

Dotklo se vás nějak oznámení polské společnosti CCC, že odstupuje z pozice hlavního sponzora worldtourové stáje?

Nezávodíme, nejsme vidět v televizi, takže nám byly výrazně sníženy platy, ale k tomu došlo i v ostatních týmech. Sportovní ředitelé nás však ujišťují, že Development Team, kde mám dvouletou smlouvu, přežije. Co se týká stáje ve World Tour, tam se usilovně hledá nový hlavní sponzor.

Jak to máte s bratrem? Jeo pár let starší, závodil na olympiádě, ale teď se snaží přerodit ze sprintera na stíhače a na silnici jste zase vy zkušenější. Radíte mu?

Pro bráchu je to něco nového, hodně se ptá, ale zase se rychle učí. Na trénincích ho ještě proháním, ale nejspíš mi to brzy vrátí. Vždycky to byl můj vzor, a také proto dělám cyklistiku. Jako on jsem začínal na dráze se sprintem, ale vzhledem ke své postavě jsem po pár letech přestoupil do Dukly Praha ke stíhačům, což už je jen kousek k silnici. No a do pražské Dukly teď přešel i brácha.