Svěřenci hlavního trenéra Marka Kozla změřili nejprve síly s maďarským Debrecínem. Ten Lokomotiva porazila vysoko 73:49. Dále pak mladé plzeňské naděje prohrály s italským soupeřem College Basketball 75:95. Napravily si však chuť proti rumunskému BC CSU Sibiu, který Západočeši zdolali 75:63. Poslední klíčový souboj o třetí místo ale Lokomotiva nezvládla. S maďarským celkem Honvéd Budapešť prohrála poměrem 59:72 a skončila tak čtvrtá.

Turnaj hodnotil plzeňský trenér Marek Kozel.

Jak se ohlížíte za tímto turnajem, kdy hráči mohli změřit síly s celky z jiných zemí a i jiných basketbalových škol?

Zkušenosti, zažehnutí plamene, uvědomění a emoce. Tyto čtyři ekvivalenty bych asi vyzdvihl nejvíce. Zkušenosti jsou k nezaplacení a již během turnaje bylo vidět, jak se lepšíme ve věcech, které kluci sami navnímali. To platí dvojnásob o lehce nepovedeném prvním turnaji v Budapešti.

Byly cítit rozdíly oproti utkáním v domácí soutěži?

U nás zažívají hráči těžké vyrovnané zápasy, ale tady to bylo jiné. Zahraniční týmy, plné hlediště a vědomí, že hrají Evropskou ligu. Všechno uvědomění je posouvalo zkrátka dál. Emoce, to byla doslova škola. Kluci museli tolikrát za zápas řešit emoční výpady sebe sama, že jim to strašně pomohlo v jakési odolnosti. To bylo nejvíce vidět na posledním zápase. Co si budeme povídat, někdy museli čelit i mým emočním výpadům (smích). Nehrajeme ale šachy, občas je prostě třeba být malinko slyšet. Tento tým absolvoval v letošní sezoně již druhý obdobný turnaj v rámci EYBL.

Jak vidíte posun svých svěřenců v konfrontaci s evropskou scénou?

Posun byl jasně viditelný až doslova uchopitelný. První turnaj nám v tomto směru strašně pomohl. Nicméně bych asi řekl, že ani ne tak klukům jako spíš nám trenérům. Právě na EYBL turnaji v Budapešti jsme my trenéři poznali jiné styly a něco si z každého vzali. Prakticky ihned jsme tyto herní prvky zařadili do naší hry.

Jak složité bylo vše zorganizovat, když se v Plzni zúčastnilo turnaje celkem osm týmů?

Složité to samozřejmě bylo, ale musím přiznat, že já se na tom nijak nepodílel. Snad jen v nějakých detailech, ale to zásadní měl na hrbu klub v čele se Zdeňkem Zemanem. Mně bylo jasně řečeno, ty trénuj, o nic se nestarej a soustřeď se na tým a zápasy. Zbytek nech na nás a Zdendovi. Poslechl jsem a bylo to super. Vše běželo a myslím, že kolegové z klubu, brigádníci a především pak právě Zdenda Zeman zaslouží za organizaci velkou poklonu a absolutorium.

V čem vidíte největší přínos těchto turnajů?

Dle mého je to přínos napříč vším. Basket se dostal v našem městě ještě více do povědomí, poněvadž sledovanost tohoto turnaje na to, že se jednalo o kluky věku 13 až 14 let, byla velká. Každý náš zápas bylo hlediště plné. Přišli nejen lidé z klubu, z Plzně, ale byli vidět i další z celého kraje a z jiných sportů. Sledovanost zápasů, které šly do světa na sociálních sítích, byla neskutečná. Přes vládní restrikce dorazil maximální povolený počet diváků, kteří vytvořili skvělou atmosféru.

Jaké bylo hrát před takovou kulisou?

Samozřejmě to bylo velmi příjemné, ale zároveň velmi zavazující. Nebudu lhát, a myslím, že to napadaloi kluky. Neuděláme ostudu? To se však snad nestalo. Sehráli jsme krásné zápasy, ve kterých jsme mohli prohrát i vyhrát. Nic nebylo, jak se říká, o parník. Vše bylo vyrovnané a určitě se hrál na kategorii U14 velmi pohledný basket s prvky nad rámec věku a kategorie.