V dorostu aktuálně dává o sobě vědět šestnáctiletý útočník Jan Miksan, který patří k oporám svého celku a pravidelně se zúčastňuje srazů mládežnických reprezentačních výběrů.

Jak jste se dostal k hokejbalu?
K hokejbalu jsem se dostal přes základní školu, kde jsme ho měli občas místo tělocviku, i díky našemu třídnímu učiteli, trenérovi hokejbalu, panu Henrichovi. Začalo mě to bavit a přemluvil jsem proto rodiče, aby mi koupili výstroj, a začal jsem chodit na tréninky.

Byl hokejbal pro vás jasná volba, nebo jste v mládí zkoušel i jiné sporty?
Zkoušel jsem také atletiku, přesně kratší běhy a skoky do dálky, ale nezaujalo mě to jako hokejbal. Zůstal jsem u něj, baví mě dodnes (úsměv).

Jak jste zatím spokojený po polovině sezony s výkony dorostu mečounů?
S naším výkonem jsem hodně spokojený. I když pár zápasu se nám nepovedlo, jsme dobrý tým a myslím si, že máme ambice na lepší umístění na konci sezony.

Plníte v týmu roli kapitána. Jaká to je pro vás zodpovědnost? Co to obnáší?
Je to obrovská zodpovědnost, nejen za sebe, ale i za celý tým. Konzultuji s trenérem sestavu na zápasy. Občas i co budeme dělat místo tréninku, jako například bazén. Dále také komunikuji s rozhodčími, ale roli kapitána mi hodně ulehčuje můj asistent Matěj Deja.

Cítíte se na hřišti více jako tvůrce hry nebo střelec?
V tuhle chvíli se snažím plnit spíš úlohu tvůrce hry, ale když je potřeba vstřelím i nějaký gól.

Máte nějaký oblíbený rituál před zápasy?
Rituál jako takový nemám. Před zápasem se snažím ale co nejvíc soustředit, abych podal co nejlepší výkon na hřišti.

Pravidělně se objevujete v českých reprezentačních výběrech. Co znamená pro vás reprezentovat Českou republiku?
Samozřejmě je pro mě čest reprezentovat. Snažím se ukázat v tom nejlepším světle, abych dostával i nadále reprezentační pozvánky.

Vzpomenete si na svůj první reprezentační zápas?
Můj první zápas za reprezentaci přišel v kategorii U14 ve slovenském Martině, kde jsme sehráli dvě utkání proti slovenskému výběru. První zápas jsme prohráli 1:3, byl to tuhý boj. Druhé utkání jsme s přehledem vyhráli 7:2, gól jsem sice nedal, ale byla to obrovská zkušenost.

Byl jste u posledních dvou stříbrných medailí u mladšího dorostu. Berete to jako úspěch, nebo s odstupem času jako zklamání, že jste nedošli až na vrchol?
Zpočátku to bylo spíš zklamání, že se nám to nepovedlo dotáhnout na zlatou medaili, ale postupem času si začínám uvědomovat že je to velký úspěch.

Hokejbal patří stále k amatérskému sportu. Vnímáte nějak, že i když budete časem patřit k nejlepším, nebudete se moci živit tímto sportem?
Nějakým způsobem to vnímám, ale nemyslím si, že to bude nějaký větší problém. Doufám, že se v nejbližší budoucnosti z hokejbalu stane také profesionální sport, na který se bude chodit dívat stále více lidí.

Co myslíte, že chybí hokejbalu, aby byl atraktivnější pro diváky a celkově se posunul dále ve svém vývoji?
Myslím si, že hodně lidí přirovnává hokejbal k hokeji a tím pádem se většina diváků podívá radši na hokej v televizi. Možná, že kdyby bylo více přenosů našich zápasů v televizi, zaujalo by to více lidí a začali by se o tento sport více zajímat. Pomohlo by i to, kdyby se pořádalo více přátelských utkání s reprezentacemi ostatních zemí. Pokud se hrálo například s Kanadou, ať na Pilsen Challenge nebo na Pilsen Cupu, byla plná hala.

Máte nějaký hokejový vzor?
Hokejbalový vzor nemám, ale poslední dobou jsem začal hodně sledovat Davida Pastrňáka.

Vybral jste si ho i proto, že má k hokejbalu blízko?
Určitě, ale není to to hlavní. Je je to jeden z nejlepších Čechů v NHL a líbí se mi, jak hraje.

Jaký je váš hokejbalový sen?
Mým hokejbalovým snem, snad jako každého hráče, hrát za náš A tým. Rád bych se dostal i do českého reprezentačního týmu a zúčastnil se mistrovství světa.