Na Evropském poháru, který se konal začátkem července v Pardubicích, jste neměli konkurenci. Co vám mimo zlata a ocenění přinesl?

Tak určitě nám přinesl krásné zážitky, radost a celou řadu zkušeností. Přínosné pro mě bylo hrát s nejlepšími evropskými hráči pod skvělým vedením plzeňského trenéra Michala Edla. Cítili jsme velkou hrdost, že můžeme reprezentovat naši vlast.

Hokejbal nepatří mezi nejpopulárnější sporty. Proč jste se rozhodl pro něj?

K tomuto sportu mě přivedl můj otec, který ho sám hrál a nyní ho trénuje. V podstatě už si život bez tohoto sportu neumím představit, protože mu věnuji kromě povinných tréninků i každou volnou chvíli.

Vzrůstá o něj v současnosti zájem a přicházejí k vám hráči?

Ano, hokejbal nabývá rok od roku na popularitě, protože se dá hrát takřka kdekoli a není na něj třeba žádný speciální povrch, hrajeme jak na asfaltu, tak na umělém povrchu. Hrají ho kluci i holky.

Kdy a kde jste s hokejbalem začínal?

Začínal jsem na hřišti v Třemošné, kam mě rodiče nebo trenér vozili 2 x týdně na tréninky a 1 x týdně na zápasy, protože u nás v Blovicích jsme tehdy ještě neměli hřiště na hokejbal a v Třemošné přede mnou začínal i můj starší bratr. Na Třemošnou rád vzpomínám, protože tam byl mým nejoblíbenějším trenérem pan Ladislav Svoboda, který pro hokejbal dýchal a i díky němu jsem teď tam, kde jsem.

Zažil jste v hokejbalu už i pád na dno?

Ano, poslední sezónu v Třemošné, kdy se mi nejvíc střelecky dařilo, tak jsem u nás ve městě uklouzl na neuklizeném chodníku a vypadalo to, že už si nezahraji, protože jsem skončil s komplikovanou zlomeninou nohy v sádře. Zkazilo mi to ukončení sezóny i první nástup do reprezentace. Měl jsem opravdový strach, že i když bych se dal dohromady, už se mi nikdy nebude na hřišti tak dařit. V této době se ale ve mně probudil bojovník a hned, jak to bylo možné, opřel jsem se do rehabilitací a posilování a v době, kdy se u nás v Blovicích otevřelo nové hřiště, už jsem znovu nastupoval do hry.

Fandí vám i rodina, chodí na vaše zápasy a hodnotí je?

Rodina mi moc fandí, a podporují mě. U obou prarodičů máme s bratrem hokejbalové branky, kde spolu trénujeme. Často zapojujeme i širší rodinu.

Čeho byste chtěl v hokejbalu dosáhnout?

Chtěl bych se udržet v reprezentaci ČR, ale to záleží především na zdraví, které je ve sportu nejdůležitější. Rád bych vyhrál mistrovství světa v mužské kategorii. A chtěl bych vždycky pomáhat svému týmu k úspěchu.