Zahajovací díl národního poháru v závodech horských kol cross country na Zadově český šampion Ondřej Cink vynechá a postaví se až na start další víkend v Brně.

„Po dvou svěťácích jsem si potřeboval trochu orazit, takže pojedu jen Brno. Z plné přípravy. Závodím rád a zároveň to beru jako kvalitní přípravu. Následně mě čeká Polský pohár a pak pokračování svěťáku v rakouském Leogangu,“ oznámil třicetiletý biker profitýmu Kross Orlen.

V závodě Světového poháru v Novém Městě jste stejně jako předtím v Albstadtu skončil čtvrtý. Mrzelo hodně, že vám medaile znovu unikla?

Ani ne. Sice jsem nedosáhl na medailové pozice, ale pořád šlo o Světový pohár a v téhle nabité konkurenci čtvrté místo beru. Zvlášť když s námi závodili van der Poel s Pidcockem. V nadsázce můžu říct, že mezi bikery bych jel o vítězství.

Cyklokrosaři a nyní elitní silničáři Thomas Pidcock s Mathieu van der Poelem na Vysočině znovu předčili specialisty. Jaké to je, bojovat s takovými „raketami“?

Nic příjemného, ale není to tak, že by přesedli ze silnice rovnou na horské kolo a hned nás poráželi. Oni jsou dobří ve všech disciplínách, mají toho odjetého hodně i v terénu, ale jasně, že my, co se věnujeme jen cross country, z toho radost nemáme. Malinko zvláštní to je, ale musíme se s tím vypořádat.

Michal Tonar se tlačí přes obranu Karviné tvořenou Vojtěchem Patzelem a Václavem Francem. 
Brzký budíček. Třetí finále házené mužů začíná v hodinu žákovských turnajů

Čím si vysvětlujete dominanci obou mladých borců v soubojích se špičkovými profíky z cross country?

Občas se prostě narodí výjimeční závodníci. Dělo se to i předtím. Mezi bikery to byl třeba Frischknecht, Absolon pak Nino Schurter. Teď jsou to tedy van der Poel s Pidcockem, které na horské kolo žene vidina úspěchu na olympijských hrách.

Na Tokio, pokud se hry vzhledem k eskalující pandemii v Japonsku vůbec uskuteční, cílíte i vy. Dá se ve zbývajícím čase dohnat zmíněná dvojka nebo se k ní alespoň víc přiblížit?

Než v přípravě něco měnit, tak jde spíš o to, nic nepokazit, neonemocnět a držet se toho, co mám vyzkoušené a co jsem dělal doteď. Cítím, že základ v sobě mám, protože výkonnost na začátku sezony je slušná. A nějak výrazně líp na tom už asi nebudu. Závod v Novém Městě byl pro mě prvním vrcholem sezony a předcházela mu docela náročná příprava. Před Tokiem zařadím navíc jen trénink ve vysoké výšce, což by mě mohlo trochu posunout.

Tým ze Stupna na Rokycansku, kde jste začínal, měl v Novém Městě po letech zase závodníka na startu světové série juniorů Maxe Kerla. Vybavíte si, kdy jste vy poprvé závodil se světovou juniorskou elitou?

Bylo to v roce 2008 v belgickém Houffalize a týden nato nás Jarda Ryba, šéf týmu, vzal do Offenburgu v Německu. Pamatuju si, jak jsem z toho byl nervózní. Místo někde doma jsme jeli svěťák (úsměv). Ale konfrontace se zahraniční konkurencí je pro růst hodně důležitá. Jasně vám to ukáže, na co máte, a ty zkušenosti nikde jinde nezískáte.

Jak jste se tehdy vyrovnával s tlakem soubojů s nejlepšími závodníky z celého světa?

No, od startu jsem za to vzal a snažil jsem se ze sebe vymačkat všechno, co ve mně bylo. A nekalkuloval jsem, jak to dopadne. Tak to mám od chvíle, co jsem začal závodit na kole. Chci vyhrávat. Nikdy mě nebavilo nějaké taktizování, raději jsem do toho šlápl a jel naplno, dokud mi nedošlo. Snažil jsem se prostě vydržet s těmi nejlepšími, co to šlo, a pak nějak dojet do cíle. A postupně se trpělivě posouvat dopředu. Tak se asi rodila moje závodní filozofie. Jdu do všeho po hlavě.

To bylo konečně vidět i při závodě v Novém Městě, kde jste jako jediný zkusil akceptovat ďábelské tempo Pidcocka s van der Poelem.

Bylo to doma a na závod jsem se hodně chystal, takže mi to nedalo, abych to s nimi nezkusil. Byla to možná trochu chyba, protože jsem se zahltil a na chvíli jsem téměř zastavil. Naštěstí se ke mně zezadu dotáhl jen Flückiger a pak už byla trochu díra. Ale já to tak v sobě prostě mám. Počítají se jen vítězství.