Pořadí českého mistrovství ve sprinttriatlonu na tratích 750 metrů plavání, 20 km cyklistiky a 10 km běhu.

Pro Švarce by to před nějakým časem bylo zklamání. Vždyť doma byl zvyklý bojovat o tituly a pár jich také získal. Teď je však z bronzu nadšený.

Den před mistrovským závodem ještě spolukomentoval prestižní triatlon Prague Challenge a netušil, že se na start v Táboře vůbec postaví.

Loni na podzim totiž ve 32 letech oznámil konec profesionální kariéry a v rodné Plzni se vrhl do organizování sportovních akcí. Na magistrátu města je vedoucím odboru sportu. K tomu si užívá radostí otce šestiměsíčního synka.

Jenže stačila jiskřička a jeho závodnické srdce naskočilo.

„Prague Challenge jsme moderovali s televizním sporťákem Tomášem Budkou. Já ho při té příležitosti vyhecoval ke slibu, že triatlon v Praze příští rok absolvuje. No a on na to, že já tedy můžu jet mistrák v Táboře,“ vysvětluje účastník olympiády v Londýně.

„Moje první reakce byla, že se zbláznil,“ přiznává Švarc. „Druhý den jsme slavili narozeniny tchýně. Navíc se sice hýbu, ale jen tak hodinku denně. Předtím jsem běžně odtrénoval pětadvacet hodin týdně.“ usmívá se borec, který si kariéru vyšperkoval mimo jiné pátým místem na mistrovství světa do 23 let a v Evropském nebo Světovém poháru na krátkých tratích si vybojoval šest pódiových umístění.

Do Tábora nakonec dorazil, jenže až hodinu před závodem.

„Tomáš Budka mě přihlásil, věci mi z Plzně přivezl moderátor Zdeněk Hůrka. Já přišel a jel,“ svěřuje se.

A reakce soupeřů, když na startu zahlédli nečekaného rivala? „Jak koho. Třeba Franta Linduška mě vítal s úsměvem. Že pomýšlel na pohodovou výhru a teď tohle. Ne všichni ale byli rádi,“ připouští.

Sám však zažíval euforické pocity. „Byl jsem zase ve svém živlu. Sice nepřipravený, ale natěšený. Adrenalin, boj o každou vteřinu, to mě chybělo. I když na svíčkovou se neplave nejlíp,“ podotýká.

V zahajovací části také dosáhl až sedmý čas. „Naplavané kiláky chyběly. Jenže jsem věděl, že pokud mi nejlepší frnknou, sám už nic nezmůžu. V půlce trati jsem byl ještě ve vedoucí skupině, ale s přetočeným budíkem (úsměv),“ vypráví.

Za čelem závodu zaostal o půl minuty. „Naštěstí z vody se mnou vybíhal Štěpán Krátký, což je výborný cyklista. Postupně jsme se dotáhli dopředu a na běh jsme vyráželi na třetím a čtvrtém místě,“ popisuje.

Běhat stále umí. V posledním okruhu byl už jen dvacet vteřin za Olšarem. „Olši se však ještě kousl, i tak jsem měl v cíli fajn pocit,“ říká Švarc.

Takže by nemuselo zůstat jen u táborského dobrodružství. „Příští sobotu se nabízí pohár v Sokolově. Bude ale záležet, co řekne můj manažer – manželka Kačka,“ zdůrazňuje.