Už loni měla Denisa Lukešová nakročeno k premiéře na světovém šampionátu v cyklokrosu. V Táboře to ještě mladičké reprezentantce nevyšlo, ale v belgickém Zolderu už sedmnáctiletá blondýnka z Ejpovic nechyběla.

Startovala v závodě žen do 23 let, který byl na programu cyklokrosového šampionátu vůbec poprvé. Dojela šestadvacátá, totálně promočená a promrzlá.

Déšť, bahno a vítr. To se při premiéře asi nejvíc vrylo do paměti všestranné cyklistky, kterou na kole poznáte podle poletujícího svítivého copu.

„Šlo o můj zatím nejtěžší závod v nejhorších podmínkách," říkala Lukešová po návratu domů. „Ale to k cyklokrosu patří a už jen to, že jsem na mistrovství světa mohla jet, bylo skvělé," doplnila studentka Střední zdravotnické školy v Plzni.

Kdy se rozhodlo o vaší účasti
na šampionátu v Zolderu?
Poté, co jsem na českém mistráku skončila mezi ženami šestá, tak jsem ani netušila, jestli mě reprezentační trenér Dlask vezme na Světové poháry, natož na mistrovství světa. Říkal mi, uvidíme, makej dál. Ještě po svěťáku
ve Francii nebylo nic jasné. Až před týdnem v Hoogerheide mi trenér potvrdil, že 
v Zolderu pojedu.

To jste měla asi o dost větší radost než potom v den závodu, kdy v Zolderu pršelo a trať se měnila v bahniště?
Ještě v pátek jsme trénovali na suché tvrdé trati, jenže potom celou noc lilo a okruh se totálně změnil. Pršelo i během závodu, k tomu padaly kroupy, bylo fakt hnusně a všechny jsme promrzly.

Počasí ještě ztížilo náročnost trati. Jaké to bylo závodit
na bahnu a mokrém písku?
Nejhorší byl asi strmý výběh po písku. Bořily jsme se hluboko a ten kopec mi připadal nekonečný. Jinak bahno na trati zase takový problém nebyl. Navíc okruh byl dobře zajištěn, takže se všude dalo jet. Síly brala spíš zima.

Cyklokros je v Belgii po fotbalu druhý nejpopulárnější sport. Projevilo se to na atmosféře závodů?
Když jsme jely my, tak ještě u trati tolik diváků nebylo. Zato v neděli při závodě chlapů byla kolem okruhu hlava na hlavě. Tisíce lidí, kteří křičí, fandí, do toho zvonce. Paráda. Z toho vám běhá mráz po zádech.

Do cíle jste dorazila po víc než třičtvrtěhodinovém martýriu
na 26. místě. Jste spokojena, nebo jste myslela výš?
Chtěla jsem být lepší, kolem patnáctky, jako se mi to povedlo předtím na mistrovství Evropy v Huibergenu. Ale
v Zolderu byly navíc Američanky, Australanky, tak to snad není úplný propadák. Šlo o můj první start a nalilo mě to energií do další přípravy. Zvlášť druhé místo Míši Noskové je pro mě obrovskou motivací.

Jak jste Noskové stříbro slavily?
Na večeři jsme pro Míšu bouchly šampáňo a pak jsme poseděly v bungalovu, kde jsme byly ubytované.

Co vás čeká nyní?
Jsou jarní prázdniny, tak si užiju pár dní volna, ale už
v neděli odjíždím trénovat
na hory. Tak snad tam bude ještě nějaký sníh. Pomalu se totiž rozběhne příprava
na horských kolech.

Tak krátce po cyklokrosové sezoně máte chuť začít zase trénovat?
Start v Zolderu mě nakopl tak, že se na trénink dokonce těším. Letošní mistrovství světa horských kol se koná
u nás v Novém Městě na Moravě. A tam jet, to je můj velký cíl. Na biku jsem ještě juniorka, což je lepší než jako v cyklokrosu závodit s o dost staršíma holkama.