Eva Koželuhová změnila vysokou školu, trenéra a jako golfistka svůj hráčský status. Loni ještě amatérka se vydává na profesionální dráhu. Považuje to za logický krok v kariéře.

„Není nač čekat," prohlásila šestadvacetiletá Plzeňanka. „Mezi amatérkami už bych se dál neposunula. Profesionální golf mě zaujal a jednou bych si nechtěla vyčítat, že jsem to nezkusila," zdůrazňuje šampionka Golf Klubu z Plzně-Dýšiny.

Co přestup mezi profesionálky obnáší?
Musíte mít nahraný určitý handicap, tuším že maximálně dva. A splnit i další kritéria. Já si vybrala cestu studia na golfového profesionála, který se kromě hry může po absolutoriu školy věnovat výuce golfu.

Kdy jste si řekla: Jdu do toho? Co bylo tím spouštěcím momentem?
Asi výkon na loňském turnaji European Ladies Tour
v Plzni. První kolo jsem zahrála suprově, jen ránu nad par (normu) hřiště. To byl snový začátek. A i když ve druhém kole přišly chybky při patování, tak nešlo o propadák. Myšlenka vydat se na profesionální dráhu začala být nutkavá, a tak jsem ji realizovala.

Mezi profesionálky jste vstoupila s handicapem 0,5. Jak jste se k tak nízkému číslu dostala?
Za to může můj start na lednovém turnaji v Maroku. Sice jsem se nekvalifikovala do finálového kola, ale na hřišti s velkou obtížností jsem zahrála dobře, což mi snížilo handicap na nula celá pět. Díky tomu můžu nyní hrát na jakémkoliv turnaji z nižší evropské túry Acces. Což je fajn, zvlášť když ještě loni jsem měla handicap kolem tří. Pak jsem ale skončila na lékařské fakultě a vše se zlomilo k lepšímu.

Není vám líto, že jste kvůli golfu přišla o šanci být lékařkou?
Ne. Rozhodla jsem se a tak to je. Teď žiju golfem, chci vyzkoušet, na co mám, a to se
s náročným studiem nedá skloubit. I když teď studuji hned dvě školy naráz. Vedle té golfové ještě akademii Palestra, obor sportovní management. A do toho musím vtěsnat trénink, turnaje, cestování. Jako nedávno, kdy jsem byla šest neděl v Americe.

Vyrazila jste znovu do akademie golfového mága Magnuse Karlssona na Floridě?
Trénovala jsem v tamním golfovém resortu, ale letos bez dohledu Magnuse. Skončila jsem naší spolupráci kvůli změně trenéra v Čechách.

S kým nyní spolupracujete?
S Aaronem Jonem McAdamem, což je Američan žijící už dlouho v Praze, a ten má své představy, jak by moje hra měla vypadat.

Je velký rozdíl mezi amatérskou a profesionální scénou?
Značný, to se snad ani nedá srovnat. Na amatérských turnajích hrajte spise o medaile. Atmosféra asi není tolik vypjata, zatímco na profi turnajích jsou hráčky víc zahleděné do sebe. Cítíte to napětí. Jde o finanční prémie, o prestiž. Ale vždy záleží na koho narazíte.

Je rozdíl i ve hře samé?
Také, i když hlavně v preciznosti úderů a soustředění na ně. V tom, jak vše zvládáte psychicky. Všech osmnáct jamek musíte zahrát výborně. Přitom vás sledují soupeřky, diváci. Ten tlak je daleko větší. Zatím jsem na začátku, ale věřím, že jsem schopná minimálně na té nižší evropské túře procházet cutem a hrát finále.

V čem se musíte ještě zlepšit , abyste měla šanci se prosadit mezi nejlepšími?
Určitě v psychice. Při hře si kolem sebe vytvořit takovou ochrannou bublinu. Nevnímat okolí, ale jen sebe a užívat si golf. Můj trenér mi říká, že je štěstí živit se golfem. Také bych prý mohla sedět někde
v kanceláři (smích).

Kdy vás čeká profesionální premiéra?
Teď o víkendu odlétám do Španělska na svůj první turnaj z řady Acces. Jsem příjemně nervózní, což jen zvyšuje mou chuť uspět, ale sranda to nebude. V této kategorii bych měla objet šest turnajů a doma potom další čtyři turnaje Czech PGA Tour.

Vtěsnáte do svého programu
i start na blížícím se mistrovství světa ve Ski&Golfu, kde obhajujete stříbro?
Ráda bych v Kaprunu startovala. Bude to po třech profi turnajích v golfu a třeba mi konečně po třech stříbrných medailích cinkne zase zlato. Na souboj s obhájkyní Charlotte Allran se těším. Loni byla skvělá, takže jsme si vážila i stříbra, ale ráda bych jí to letos oplatila (úsměv).