V závěru března 25letého jezdce týmu Gapp System – Kolofix zasáhl covid a teď se snaží v domácích podmínkách vrátit do fazóny. „Trefilo mě to před závodem v Langenlois. Týden jsem jen ležel, a i když jsem měl lehký průběh a další týden jsem už zase šlapal doma na ergáči, tělo to zasáhlo. Ale teď už to jde zase nahoru,“ sdělil rodák z Trhanova na Domažlicku, který patří do širší špičky českého cross country.

Věděl jste hned, že vás zasáhla nákaza?

Právě že ne. Moje zdravotní trable začaly po návratu ze soustředění na Kanárech. Tam bylo pětadvacet, doma kolem nuly a známky nachlazení jsem přičítal téhle změně. Postupně se z toho vyvinula silná rýma, ale já jsem dál trénoval.

Tělo vám nedávalo najevo, že něco není v pořádku?

Asi jo. Tréninky jsem sice absolvoval, ale byl jsem po nich tak zmuchlaný, že jsem jen padl do postele a spal. Ani protahovací cvičení jsem nebyl schopen dělat. Na Kanárech jsem se ještě cítil dobře a nechtěl jsem přijít o první závody. Jenže k rýmě se přidal kašel, a tak jsem první závod musel oželet a vrátil jsem se domů. Pak už to vzalo rychlý spád.

Test prokázal, že jste pozitivní?

První se to projevilo u mamky, které létaly horečky nahoru dolů a test potvrdil, že má covid. No a pozitivní jsem byl potom i já.

Žádné jiné obvyklé známky, horečka nebo ztráta čichu, se předtím neobjevily?

Právě že ne. Nebo jsem o nich nevěděl. Přes rýmou ucpaný nos jsem nic necítil. Neměl jsem ani chuť na jídlo, ale to u nachlazení bývá. Prodělal jsem naštěstí asi nejmírnější průběh, co šlo. Sice jsem nějaký čas ležel, ale že bych třeba nemohl přejít místnost nebo bych musel po pár krocích odpočívat, to zase ne.

Střelec rozhodujícího gólu Michal Seidler (vlevo)
Interobal vyhrál první čtvrtfinále, ale s Mělníkem se trápil

O to víc asi štve, že jste nemohl navázat na minulou sezonu, v níž jste mj. skončil šestý na mistrovství ČR.

Štve neštve. Prostě se to stalo, a i když mě nemoc zbrzdila, tak se to snažím vidět pozitivně. Že si tělo odpočinulo a já se zase brzy vrátím do formy.

Jak se momentálně cítíte?

Mám za sebou první tvrdší tréninky v intenzitách a nevypadá to špatně. Zdá se, že síla mi zůstala, spíš tělo se stáhlo a nějakou chvíli potrvá, než se plíce zase roztáhnou a dostanou na vyšší výkon. Co je podstatné, že vyšetření, na která mě poslal trenér Aleš Kroužecký, ukázala dobrá čísla. Že je o co se v tréninku opřít.

Tušíte, kdy a kde byste měl zahájit závodní sezonu?

Pokud vše půjde podle předpokladů, tak bych měl v úvodu května startovat na Slovensku na tamním národním poháru z kategorie UCI C2. S trenérem jsme ale domluveni, že to bude bez tlaku na výsledek.

Pandemická situace v Evropě se stále mění a závody se dál ruší nebo odkládají. Jak těžké je trénovat, když není jisté, zda je na co?

I tak se musíte připravovat, jako kdyby se dané závody měly jistě konat. A když je odřeknou, nic s tím neuděláte. Jako v německém Heubachu, kde závod kvůli vzrůstající nákaze v regionu stopli jen týden před startem. Ale covid je tu přes rok a učíme se s ním žít. Chodíme na testy a i organizátoři se naučili závody za dodržení přísných opatření uspořádat v nějakých mezích bezpečně. Což je posun k lepšímu.

Jaké cíle jste si před sezonou vytkl? Třeba konečně v domácím poháru dosáhnout na stupně vítězů?

Loni mi bedna doma těsně unikala. V nabité mezinárodní konkurenci jsem končil čtvrtý pátý z Čechů, a to bych chtěl zlomit a dostat se do tří. A vůbec se výkonnostně zase zvednout. Něco jsem přidal už v minulé sezoně a teď v tom chci s trenérem pokračovat. Rád bych končil výš, třeba v padesátce, i ve svěťáku. Jenže tím, že nemáme vyjeté body, startujeme ze zadních řad, což naše výsledky ovlivňuje. Ale je to o tvrdé práci, ale i o trpělivosti a výdrži.