Kluk si posouvá hranice sám, říká táta Kreuziger

Přijede do Paříže v elitní desítce?
Má na ni, otázka zní, jenom kdy. A kdy bude v pěti? Kdy se tam dostane zkušenostmi a výkony.

Někteří „fanoušci“ po jeho skvělých výsledcích čekali víc už asi teď. Nestresuje ho to?
Vůbec, je strašně mladej a ví to, potřebuje čas. To, co on, nikdo z českých cyklistů nedokázal. Posouvá si hranice sám.

Zbrzdily ho zásadně střevní potíže v Pyrenejích? Prý jste jimi jako závodník taky hodně trpíval…
Nikdo neví, odkud se vzaly. Žádná souvislost se mnou.

V kopcích už zase jezdil chytře podle toho, na co má, nenechal se uštvat.
Přesně tak. Osm lidí bylo před ním, na které neměl. Držel se trpělivě tam, na co svým tempem stačil.

Často s Armstrongem, to zní skvěle…
Ti lidi co závodí na Tour, tvoří jednu velkou rodinu, která spolu tráví drsné tři týdny. Kdo se do ní dostane, bývá považován, berou ho za rovného. Pomáhají si podle toho, jak jim to k sobě sedne. Romanovi to vyšlo zrovna s Armstrongem.

Proč mu nesedla čtvrteční časovka? Unavily ho kopce před tím, nebo nepasoval profil?
Ti, co dřeli den předtím na Columbieru, trpěli. Naopak vynikli ti, co tam nakoupili i půl hodiny. Romanova ztráta dvě minuty nic neznamená. On musí jet pořád naplno. To zvládnou jen ti nejlepší.

Dva jeho mladí konkurenti Andy Schleck a týmový druh Nibali ukázali oproti loňsku větší vzestup. Proč?
Jsou prostě skvělí, v současnosti lepší. Tým Liquigas ale drží vpředu stále oba lídry Nibaliho i Romana. Dva v desítce pro ně znamená obrovský úspěch. Jen kdyby šlo do tuhého, musel by se podřídit a udělal by to.

I za cenu ztráty vlastního umístění?
I když skončí hůř než loni, bral bych to jak krok vzhůru. Podívejte, o jakých lidech se bavíme. Loňský vítěz Sastre je za ním, ve druhé desítce. Martin, co Romču porazil na Švýcarsku, tady vydržel jen půlku.