Premiéru si sedmadvacetiletý sprinter, mistr Evropy a účastník dvou olympiád vyšperkoval ziskem hned tří českých titulů.

Kelemen na dráze SK Petřín zvítězil ve sprintu, ovládl keirin a spolu s Robinem Wagnerem a Davidem Sojkou byl členem zlaté sestavy ve sprintu týmů. K tomu přidal bronz ze závodu na kilometr s pevným startem.

„Každé vítězství, a zvlášť na mistráku, se cení. Navíc se šampionát konal v Plzni, kde jsem s dráhou před lety začínal u trenéra Václava Nováka, takže jsem za to rád,“ svěřoval se šampion.

Jak je možné, že jste na plzeňském betonu dosud nezávodil?
Jednoduše. Na dráze v Plzni jsem sice začal trénovat, ale brzy přišla pozvánka na zkoušku do Dukly Brno, v níž jsem uspěl a stěhoval jsem se na Moravu. Od té doby jsem na Petříně nezávodil, až teď.

Jak se vám jelo na stařičké dráze pod širým nebem, která je v provozu od roku 1959?
Dobře. Sice se říkalo, že to bude hrozné, ale realita nás příjemně překvapila. Dráha je přebroušená, bariéry jsou nové, šatny zrekonstruované. To je spousta práce a já před lidmi z pořádajícího klubu smekám.

Šampionát vás zastihl ve formě a ovládl jste hned úvodní sprint.
V kvalifikaci jsem zajel těsně druhý čas za obhájcem titulu Martinem Čechmanem. Na úvod semifinále s Robinem Wagnerem jsem sice zaváhal, následně jsem však stav srovnal a vyhrál i rozhodující jízdu. A ve třech jízdách jsem potom ve finále porazil Martina Čechmana.

Co finálový souboj s obhájcem titulu Čechmanem rozhodlo ve váš prospěch?
Martinovi jako silovému jezdci sedí beton víc než mě, takže to byly těžké a vyrovnané souboje. Před třetí jízdou jsem si vylosoval první pozici, ale útočit z jedničky jsem nechtěl. Protahoval jsem jízdu, Martin nevydržel, nastoupil a já ho sto metrů před cílem nasála přespurtoval.

To zní jednoduše, ale asi to nebylo tak snadné. Nejspíš stejně jako vaše vítězstvív keirinu.
To jsem si zase vylosoval poslední sedmou pozici, ale protože dráha v Plzni je dlouhá, tak jsem se nikam nehnal. Se závěrem jsem vyčkával a vyšlo to.

Od čtvrtého zlata vás v závodě na kilometr dělila vteřina a sedm tisícin.
Kilometr není mojí disciplínou a speciálně se na ní ani nepřipravuji. Ale zase je to jediná disciplína, z níž zatím nemám mistrovský dres. Což bych rád někdy změnil.

Dráhařem je i váš mladší bratr Petr. Nadějný stíhač se nedávno stal českým mistrem v silničním závodě juniorů a z časovky má stříbro. Vás závody na silnici nelákají?
Takhle asi otázka nestojí. Silniční závody se mi líbí a dokonce se o mně říká, že mám postavu silničáře. Jenže na dráhu jsem přešel z bikrosu až v devatenácti letech, za pět dvanáct, a teď se snažím šanci, kterou jsem v Dukle Brno dostal, naplno vyuzít.

Došlo už k dráhařskému souboji bratrů Kelemenů?
Jednou jsme si to rozdali ve sprintu, ale protože brácha je o devět let mladší, tak zatím nemá šanci (úsměv).

Startoval jste na dvou olympiádách, v Londýně a v Riu. Co vás může přivést na další hry za dva roky do Tokia?
Znamená to uspět v kvalifikaci, která se už záhy rozběhne na mistrovství Evropy, což je můj nejbližší cíl. Započítávají se do ní i výsledky ze seriálu Světového poháru, takže o motivaci mám postaráno.