Svěřenci trenéra Pavla Petery v play-off přehráli Jugoslávii i Španělsko a nestačili až ve finále na Sovětský svaz.
Letos v červnu uplyne od této události třicet let…

A u dosud poslední (!) medaile našeho mužského basketbalu z velké mezinárodní akce byl vedle osobností tehdejšího národního týmu Kropiláka, Brabence či Rajniaka i Jaroslav Skála.

Rodák z Plzně, který s basketbalem začínal v severoplzeňských Plasích. „V tamějším Sokole jsem hrál od roku 1969. V Plasích mě začal trénovat Láďa Dlouhý, na gymnáziu mě vedl profesor Jasenský. O čtyři roky později jsem přešel do Škody Plzeň a rok poté do Sparty Praha," zavzpomínal Skála.

Pak nastupoval za VŠ Praha, v době vojenské základní služby za RH Pardubice, v r. 1984 přestoupil do slovenského Chemosvitu Svit a přes maďarské týmy Csepel Budapešť a Deco Debrecín se vrátil na Slovensko do Lučence.

V dresu pražských vysokoškoláků brázdil evropské klubové palubovky, hrál čtvrtfinálovou skupinu Poháru evropských mistrů a Koračova poháru, v Poháru vítězů pohárů se dostal do osmifinále.

Nade vše ale čněly dvě evropské medaile. Ještě před zmiňovaným stříbrem vybojovala československá reprezentace bronz na domácím šampionátu 1981.

A o čtyři roky později?

Ve skupině skončili Čechoslováci až čtvrtí, horko těžko zdolali Izrael 93:92 a tak tak postoupili do vyřazovací části. Jenže tam poslali domů favorizovanou Jugoslávii i s esem takového kalibru, jako byl Dražen Petrovič, první respektovaný Evropan v NBA.

A v semifinále si poradili 98:95 se Španělskem, kterému nepomohla ani barcelonská hvězda San Epifanio. Nervy drásající duel rozhodli Skála a spol. ve svůj prospěch v posledních vteřinách zápasu.

Na zlato sice nedosáhli, se Sověty prohráli vysoko 89:120, ale medaile byla doma.

Po desátém místě z roku 1983 se jednalo o obří skok.

A že to bude na takovou spoustu let cenný kov poslední, tehdy jistě nikdo netušil…

Skála si zahrál ještě na mistrovství Evropy o dva roky později a jeho posledním velkým klubem pak byl znovu Chemosvit Svit.

„Aktivní basketbalovou činnost jsem zakončil v roce 1996," sdělil Skála. Tehdy mu bylo dvaačtyřicet let. Už o dva roky dříve ovšem začal pracovat jako obchodní zástupce pro společnost s kuchyňskými spotřebiči.

V basketbalovém prostředí se objevil ve významných pozicích později ještě dvakrát.

V letech 2006 a 2007 působil jako viceprezident Slovenské basketbalové asociace, byl také členem výboru basketbalového Chemosvitu Svit.

A nyní? „V současné době se maximálně věnuji svému zaměstnáni ve firmě. A co se týká nějaké sportovní aktivity, tak jde o jízdu na kole, fittnes program pro starší a turistiku," sdělil Skála. „Téměř celá moje rodina, strýcové, sestřenky a sestra žijí v Západních Čechách, ale pravidelně navštěvuji pouze sestru v Chodově. V Praze žije můj syn Jakub z prvního manželství, ze druhého mám syna Lukáše a dcery Lucii a Terezii," vzkázal z Popradu, kde dnes jedenašedesátiletý Skála žije od roku 1984.

Rád si také se spoluhráči zavzpomíná na medailové časy. Jako třeba v prosinci 2008, kdy se basketbalové legendy z roku 1985 sešly při klání Eurocupu mezi Nymburkem a Bilbaem.

Jaroslav Skála je osobností československého basketbalu v tom pravém slova smyslu.

Ke dvěma evropským medailím přidal dva domácí tituly s VŠ Praha. V historické tabulce střelců československé ligy (1962/63 – 1992/93) je sedmý s počtem 7742 bodů. V roce 1981 byl vyhlášen nejlepším basketbalistou Československa, pětkrát se (v l. 1981 – 1985) objevil v nejlepší pětce.

Šestkrát startoval na mistrovství Evropy, dvakrát na mistrovství světa, jednou na olympiádě. A počet jeho reprezentačních startů se zastavil až na úctyhodném čísle 333.