„Je to neuvěřitelné. Mně už se povedlo třikrát titul získat,“ připomněl Ondřej Hošťálek, že se třikrát stal mistrem republiky v barvách sousedních Přeštic. Ale teď se dočkal i po návratu do svého domovského klubu TJ Příchovice. „Strašně jsem to chtěl dokázat i s mým srdcovým týmem, takže teď jsem šťastný, že se nám to povedlo,“ doplnil rychle. Do očí se mu totiž hrnuly slzy, až po chvilce mohl pokračovat v rozhovoru s novináři.

Vyhráli jste už první zápas v Krčíně (26:20) a doma jste pak titul potvrdili (21:16). To je ideální scénář, ne?
To ano, ale jednoduché to nebylo. Nervozita před domácí odvetou byla velká, na celém týmu to bylo vidět. Sice jsme zvládli strašně těžký první zápas v Krčíně, kde se nám nedaří. To bylo pro nás obrovské povzbuzení. Mělo to být možná ulehčení do druhého zápasu, ale dolehla na nás nervozita. Všem nám na tom strašně záleželo. Jsem hrdý, že jsme to dokázali. V průběhu zápasu to z nás spadlo, dělali jsme, co jsme mohli.

Národní házenkáři Příchovic slavili po finálové výhře nad Krčínem mistrovský titul. | Video: Deník/Zdeněk Soukup

Ta nervozita přišla proto, že to pro mnohé byl nejdůležitější zápas kariéry?
V Příchovicích se finále ještě nikdy nehrálo. Už jsme se na to těšili loni, ale v semifinále nás vyřadily Nezvěstice. Letos jsme je dostali znovu, pro nás to byla hodně těžká série. Už proto, že jsme jim to hrozně chtěli vrátit za každou cenu. Ale to neznamená, že finále by bylo jednodušší. Pro všechny to bylo hrozně těžké, protože to bylo poprvé.

I pro vás bylo letos finále těžší než předtím v dresu Přeštic?
Nevím, už si to tolik nepamatuji. (úsměv) Byl jsem mladší, teď jsem zkušenější. Myslel jsem si, že to psychicky budu zvládat lépe, ale byl jsem nervózní jako malý kluk. Fanoušci byli skvělí, pomáhali nám celou sezonu. A to, co předvedli ve finále, jak fandili, bylo skvělé. Jsme na ně moc pyšní.

Co mistrovský titul znamená pro Příchovice?
Totální historický úspěch, slavil se dlouho, pár dnů dovolené na to padlo.

V čem jste podle vás byli v této sezoně nejlepší?
Pravda je, že spolu hrajeme dlouho. Ale já tvrdím, že dobrý tým dělá dobrý kolektiv. My při sobě držíme, jsme spolu pořád, máme perfektní docházku. Takhle, jak to funguje, by to mělo fungovat všude. Jsem strašně moc pyšný na kluky.

Ale také se o Příchovicích říká, že mají nejlepšího útočníka soutěže - vás, a nejlepšího obránce Václava Bradu…
To z toho nějak vyústilo. Je to fajn, Vašek je úžasný obránce. Že momentálně patříme mezi nejlepší v lize, to je jen bonus. Ale my dva bychom to bez ostatních nedokázali. A zároveň, snad to nebude znít nějak moc sebevědomě, oni bez nás dvou také ne. Takhle zapadá tým dohromady. Když se to sejde – docházka, kolektiv, kvalita, sehranost, jednou to pak přijít musí. Nám to vyšlo letos.

Nemůže být tenhle milník v historii pro někoho tak významný, že už nebude pokračovat v kariéře?
Bojujeme za to, abychom pokračovali ve stejné sestavě. Máme pár kluků, kteří by už možná rádi skončili, jako tým stárneme. Ale nástupce zatím nemáme, jsou tady šikovní kluci, ale je jim patnáct. My zkusíme ještě chvíli vydržet, abychom jim to pak předali, aby měl mančaft smysluplnou sestavu a mohla národka v Příchovicích pokračovat.