Před dvaceti lety patřil do generace skvělých plzeňských judistů. Společně s Šedivákem, Křemenákem či Wolfem hájil barvy Škodovky v nejvyšší soutěži družstev.

Když mu bylo sedmadvacet, dal vystudovaný právník tatami sbohem a naplno se věnoval své profesi. Tehdy si určitě nepomyslel, že jednou znovu oblékne kimono a znovu se postaví proti soupeři.

Jenže člověk míní a osud mění. „Když jsem s aktivní kariérou skončil, vážil jsem něco přes devadesát kilo. S léty přibývaly kilogramy a já měl najednou stočtyřicet kilogramů. Jednoho dne jsem si řekl: A dost! Musím s tím něco udělat,“ vzpomíná Zdeněk Vlček.

Vybavil si dobu, kdy sport byl nedílnou součástí jeho života. A vrhl se po hlavě do tréninku. A žádné troškaření, začal pěkně zostra. Běhal, posiloval, jezdil na kole či na rotopedu šestkrát v týdnu!

„Však jsem si také ze začátku říkal, jestli jsem to nepřehnal. Ale nepovolil jsem. Tři měsíce mě bolel každý sval, ale časem si moje tělesná schránka zvykla. Cítil jsem se fajn, za rok jsem shodil třicet kilo,“ libuje si 189 centimetrů vysoký judista.

Při pobytu v lázních potkal kamaráda, shodou okolností také judistu. „Řekl mi o závodech mistrovství republiky veteránů a mě to zaujalo. Viděl jsem v tom další motivaci, možnost zúročit sportovní trénink někam dál,“ říká.

Po dvaceti letech se vrátil do prostředí které důvěrně znal. K běhání, plavání a jízdě na kole přidal dvakrát v týdnu ještě trénink juda.

„Oprášil jsem postupně všechny možné techniky a chvaty. Ve výborné partě v Judoclubu jsem pookřál, zase jsem mezi svými,“ pochvaluje si atmosféru v klubu sedmačtyřicetiletý judista.

Po roční přípravě se odhodlal změřit své síly se soupeři a přihlásil se na mistrovství republiky veteránů. A napoprvé uspěl na výbornou, z Prahy se na konci září vrátil s titulem šampiona republiky v kategorii M4 (od 45 do 49 let).

Cestu za titulem neměl vůbec snadnou, musel se vypořádat s pěti soupeři. Všechny porazil, některé dokonce před časovým limitem. „Sám jsem se divil, jak mi to šlo. Judo v mém věku sice už pěkně bolí, ale stálo to za to. Zazávodil jsem si i zavzpomínal. Utkal jsem se i s jedním soupeřem z Ústí nad Labem, proti kterému jsem závodil před dvaceti lety,“ usmívá se.

Úspěch na domácí scéně ho povzbudil, rád by zkusil štěstí i v zahraničí. „V listopadu mě čekají starty na soutěži v Rakousku a hlavně na mistrovství Evropy veteránů ve Stuttgartu,“ plánuje další závody Zdeněk Vlček.