Za sebou má ale náročnou zimu a jen nedávno její vrchol – mistrovství světa v lyžařském orientačním běhu ve Švédsku.
„V městečku Tandälen se sešlo 80 mužů a 55 žen z třiceti zemí světa. Během šesti dnů nás čekalo pět závodů,“ říká Vodrážka. „Novinkou bylo bezdotykové ražení na kontrolách. Na ruce máte čip, kterým jen mávnete kolem lampionu.“
Úvodní sprint na pět kilometrů si příliš neužil. „Byl jsem nerozzávoděný a nejspíš se projevily i následky lehké virózy, která mě dostala před šampionátem,“ komentuje třinácté místo. „A to jsem ještě v závěru přejel jednu z kontrol a návrat k ní mě stál pár míst v pořadí.“
Další český reprezentant z plzeňské líhně Jiří Bouchal byl mezi sprintery třiatřicátý.
Závod Middle na střední trati byl prý spíše bojem s živly. „Sněžilo, fičelo, mrzlo. Nebylo vidět na mapu, na cestu, vyjeté stopy mizely pod sněhem a z toho pramenily chyby,“ popisuje strasti nakonec devátý Vodrážka.
Jeho týmový kolega Bouchal skončil sedmnáctý.
Češi se neztratily ani v následné novince, štafetovém sprintu smíšených dvojic. „Jde o divácky atraktivní záležitost. Jel jsem s Hanou Hančíkovou a nestačili jsme jen na Seveřany a Rusy,“ zdůrazňuje Vodrážka.
Jako výborný lyžař se však upínal hlavně ke klání na dlouhé trati. Tajně doufal v medaili, jenže hned na začátku fatálně chyboval.
„Rázem jsem byl pětadvacátý a přes obrovské úsilí z toho bylo nakonec ´jen´ šesté místo. Fyzicky jsem se přitom cítil výborně, ale cíl pro mě přišel příliš brzy,“ litoval zkušený matador.
Ve štafetách vybojovali Češi v sestavě Bouchal, Škoda, Vodrážka šestou příčku.
Přitom nejde o profesionály. „Za sněhem na Šumavu jsem jezdil po práci,“ přitakává Vodrážka, vysokoškolský asistent a otec dvou dětí. „Rodina se teď těší, že budu konečně zase víc doma.“
S lyžařskou sezonou se v Plzni rozloučí v pátek na Antybále. U zrodu recesistické akce stál před lety fenomenální Jan Wavok Vodrážka a Ondřej pokračuje v rodinné tradici.
