Připustil, že v roli sportovního ředitele stáje Bahrain Victorious toho na kole moc nenajezdí. Spíš běhá. Že na profíky není zvykem křičet, protože jsou křehcí. A pokud by musel volit, tak by před Matieuem van der Poelem upřednostnil Wouta van Aerta.

Někdejší úspěšný silničář Roman Kreuziger to prozradil na besedě se světoznámou fotoreportérkou Markétou Navrátilovou, která jako jediná žena snímala slavnou Tour de France z motocyklu a po čtvrtstoletí legendární závod opouští.

Beseda se konala v rámci festivalu Bonjour Plzeň na radnici města při příležitosti otevření výstavy fotografií Markéty Navrátilové v Alliance Française de Plzeň. Kreuzigera, který Tour absolvoval desetkrát a nejvýš byl pátý, pojí s fotografkou úzké přátelství.

Kdy jste se s Markétou poznali? A co jste říkal na spojení žena fotografka a cyklistika?

Kdy jsme se poznali? To si téměř nevybavím (Markét, kdy jsme se poprvé potkali?, hledá záchytný bod a přemýšlí). Nejspíš v roce 2004 na mistrovství světa v cyklokrosu v Pontchâteau, kde jsem skončil druhý mezi juniory. Následně jsem vybojoval v italské Veroně titul juniorského mistra světa na silnici, šel jsem k profíkům a s Markétou jsme se už potkávali častěji. Ona na motorce a já v pelotonu. Byla to taková prudička, co nedá ani chvíli pokoj (úsměv). Ne, Markét má pro cyklistiku cit, ale dělá krásný fotky i z dalších oblastí. Fotila nám třeba svatbu a je to vlastně členka rodiny.

Jak cyklisté při závodě vnímají neodbytné vrčení motorek a snahu fotografů zachytit je zblízka?

To člověk úplně nevnímá. Kamery i fotografové patří k našemu sportu, a zvlášť na Tour jde o běžnou záležitost.

Na světových podnicích byla Markéta jednou z mála Češek v pelotonu. Bavili jste se třeba i během etapy?

Jen málo. Když už ta příležitost přišla, tak mi sotva řekla, koho má zrovna za řidiče motorky, a já zase něco, jak se cítím. Na dlouhé řeči to fakt nebylo. Většinou kolem nás jen prosvištěla.

Máte fotografie z vaší závodní kariéry schované? A ceníte si některé nějak víc?  

Pár fotek doma mám, všechny jsou od Markéty. A jestli si nějaké obzvlášť cením? No třeba jak stoupám do velkého kopce před Lancem Armstrongem. On už tehdy sice nebyl úplně v top formě, ale komu se to povedlo.

Je známý itinerář Tour na příští rok. Co trase říkáte?

Jestliže dřív bylo víc časovek na Tour a méně na Giru, tak příští rok je to opačně. Na trase je jen jedna časovkaa snad ještě s cílem na kopci. Je to snaha organizátorů dát šanci francouzským závodníkům, kterým to v časovkách tolik nejde. Na druhou stranu by to mohlo zvýšit atraktivnost už tak vypjatého závodu, v němž jezdce v čele pořadí dělí často jen vteřiny.

Zároveň přibyly etapy klasikářského střihu s větším počtem relativně kratších kopců.

Ty by mohly sedět domácímu Alaphilippovi, tedy pokud bude mít formu jako před třemi roky. Tour ale i tak zůstane nevyzpytatelná. Už se zkusilo leccos, kostky, hodně dlouhé kopce, ale vždycky vyhrává nejlíp připravený jezdec, který vydrží ve střehu jednadvacet etap, jednadvacet dní.

Nahlížíte na závody nyní jinak jako funkcionář než coby závodník?

Můj pohled je asi stejný, ale k tomu musím zajistit řadu dalších věcí, které jsem jako závodník neřešil. Ten rok na nové pozici byl velkou školou. Mám za sebou spoustu závodů, klasiky, Vueltu, málo spánku a hodně práce. Ale byla to skvělá zkušenost.

Je po sezoně, ve stáji Bahrain Victorious jste podepsal novou dvouletou smlouvu, takže máte volnější období?

Tím, že jsem na pozici stále nováčkem, tak práce momentálně tolik není. Začínají se chystat soustředění závodníků, ale brzy se sejdou i sportovní ředitelé. Asi dvacítka lidí, kteří zhodnotí sezonu a naplánují závodní program na tu další.

Rozhodují i o složení týmu?

Mohli jsme říct svůj názor, ale konečný výběr je na nejužším vedení, což jsou sportovní ředitelé Štangelj, Miholjevič a majitel stáje Eržen.

Loni jste ještě sám závodil, byl jste proto k jezdcům shovívavější, nebo bylo nutné občas zvýšit hlas?

Na závodníky se obecně nekřičí. Jsou psychicky křehcí a rozsypali by se (úsměv). Mám k nim stále blízko, s řadou z nich jsem ještě jezdil, a je to o hledání vyváženosti toho vztahu. Ale i o důkladné analýze, řeší se poměr výkon, watty na kila a strava. Na to kluci slyší a jsou schopni se z toho poučit.

Přišla i tak chvíle, kdy trpělivost přetekla a vy jste vybuchl?

Ani ne. Snažím se vychladnout, utříbit si myšlenky, kouknout se na video a pak teprve jdu za kluky a řešíme věci, které se při závodě staly. Dovedu pochopit, že někdy jezdec vyhodí vysílačku a dělá, že neslyší. To bylo i za mých časů. Musím však říct, že v týmu máme zodpovědné kluky, kteří nic nepřehání. Jinak by u nás ani nebyli.

Bylo znát, že tým vyhrál méně závodů, než se před sezonou očekávalo?

Rozhodně nebylo příjemné objet Vueltu bez jediného etapového úspěchu. To se pak třínedělní Grand Tour zdá nekonečná. Měli jsme i nějaké lidi pozitivní na covid, tým to nahlodalo, ale snažili jsme se držet hlavy nahoře. Nějaké šance tam byly, kluci to pak zúročili v závěru sezony, a vůbec musím říct, že je v mančaftu spousta nadějných závodníků.

Volnější časy jste si užíval doma v Plzni s rodinou, manželkou a dcerami?

Protože holky mají své koníčky, starší i školu, tak jsme byli převážně doma a já byl hlavně taxikář. Takže se už docela těším, až zase vyrazím na soustředění. Je sice fajn, že jsem teď daleko víc s rodinou, ale jen sedět doma, na to by mě neužilo (úsměv).