Po utkání Ligy mistrů vyvolávali jméno osmadvacetiletého slovenského forvarda. Stejně jako v časech, kdy rodák z Detvy působil tři sezony v celku Škodovky.

„Fanouškům moc děkuji, zůstanou navždy v mém srdci. Nejradši bych si s každým z nich připil, ale to bych asi nedal,“ vzkazoval po duelu s typickým širokým úsměvem Janko.

Jaký pro vás byl návrat do Plzně?
Na Plzeň mám výborné vzpomínky. Takže jsme se těšil a přijel jsem i přesto, že jsem byl nemocný. Návrat jsem si užil, tedy až na výsledek.

A první pocit, vzpomínka po příchodu na stadion?
Vybavila se mi kabina. Tam jsem strávil nejvíc času, a také jsem tam na chvíli zašel za Vencou Kalinou (vedoucí mužstva), Šulim (masér a kustod Petr Šulan) a dalšími kluky.

Váš názor na utkání?
Byl to dobrý zápas. Silná Škodovka sice nehrála v plné sestavě, ale ani my jsme nebyli kompletní. Hrál se ofenzivní hokej, padlo deset gólů a diváci si přišli na své.

Indiáni vedli už 4:1, ale vy jste zabrali a v závěru se ještě strhla přestřelka. Trenéři z toho asi nadšení nebyli, co vy hráči?
Padlo hodně gólů, což je vždycky radost. Ale mrzí mě, že jsme prohráli. Remíza by byla asi zajímavější.

Kdy se utkání lámalo?
Hlavně v přesilovkách Udělali jsme víc zbytečných faulů a soupeř dokázal přesilovky líp zužitkovat.

V Plzni jste byli už den před zápasem. Co všechno jste stihl spoluhráčům ukázat?
Přijeli jsme kvůli hokeji, takže na procházky po městě nebylo zase tolik času. Pivo ale kluci ochutnali a byli nadšení.

Ze Škodovky jste odešel před třemi roky a přes Třinec a Pardubice jste se vrátil do Banské Bystrice, kde začala vaše kariéra. Co se u vás ještě změnilo?
Roky přibývají, stárnu a tloustnu (smích). Ale zase se nám narodila dcerka, z toho jsem šťastný.