„Jsem spokojený,“ usmívá se Jan Jaňour.

O víkedu převzal trofej pro absolutního vítěze Českého poháru na olympijských distancích (1,5 – 40 – 10 km). Poprvé v kariéře.

A jen pár dní předtím Jaňour úspěšně uzavřel magisterské studium na Vysokém učení technickém v Brně.

„Zvlášť v úvodu roku se to na mě hrnulo. Zdravotní trable, učení. Nemohl jsem pořádně trénovat,“ vypráví čerstvý inženýr.

Hned první závod v Brně se mu nevyvedl. „Díky vlastní hlouposti. Moc jsem chtěl na domácí půdě klubu uspět, jenže místo toho jsem na kole spadl a odřený skončil až sedmý,“ popisuje Jaňour vstup do soutěže.

Ovšem v dalších dějstvích už byl mezi nejlepšími, aby zazářil při mistrovství republiky v Karlových Varech.

To se Jaňour nebojácně pustil do souboje s českými hvězdami a zároveň kolegy z Ekol teamu. A byl úspěšný.

Vyválčil seniorské stříbro. Za nedostižným Filipem Ospalým, ale před Martinem Krňávkem.

„Mistrovský závod se mi povedl. Užíval jsem si to a Krňávkova skalpu si stále cením,“ přiznává bývalý výborný plavec i běžec na lyžích.

Pohár si však definitivně zajistil až v závěrečném díle v Sokolově. „Věděl jsem, že musím porazit Martina Pejsara, což se mi povedlo,“ říká urostlý houževnatý bojovník.

Na triatlonové scéně se Jaňour výrazně prosadil poprvé v roce 2004, když vyhrál Velkou cenu Prahy před olympijským medailistou Janem Řehulou.

Na loňském mistrovství světa do 23 let obsadil desáté místo a tento rok vyhrál premiérově závod Evropského poháru v tureckém Gallipoli. Cenné zkušenosti sbíral i ve Světovém poháru.

„Teď už ale každý další krok výš bude těžký,“ ví závodník.

Opírá se o solidní plavání, na kole těží z odvážných úniků, ale zlepšit musí bezpodmínečně běh. „Chci na tom zapracovat, i když na stavební fakultě pokračuji v doktorandském studiu,“ uzavírá Jaňour.