Úvodní minitour zakončil 34. místem ve stíhačce na 15 kilometrů volně. V závodě si připsal dvacátý čas a tím i první body v sezoně, která vyvrcholí olympiádou v jihokorejském Pchjongčchangu.

Jednatřicetiletý závodník ze Šumavy se zúčastnil minulých her v Soči a při své olympijské premiéře ve Vancouveru před osmi lety si dokonce užil medailovou euforii. Spolu s Lukášem Bauerem, Jiřím Magálem a Martinem Koukalem si jako benjamínek vybojoval bronz.

„Jsou to příjemné vzpomínky, úžasný zážitek, k němuž bych se chtěl ještě přiblížit,“ uvedl Jakš, který je z bronzového kvarteta v reprezentaci posledním mohykánem.

„Protože v Koreji to pro mě budou asi poslední olympijské hry, chtěl bych se rozloučit výrazným výsledkem,“ vyhlásil zkušený matador z Prášil.

Domů si odskočil ze severské mise (Světový pohár pokračuje v norském Lillehammeru) na otočku za manželkou Helenou a dcerami Šarlotou (5 let) a Dorotou (3). Konečně, ta se narodila v průběhu olympiády v Soči.

Jste přísný táta, nebo vás mají dcerky omotaného kolem prstu?
To záleží na situaci. Když jsem doma déle, tak jsem přísnější, ale když přijedu jen takhle na skok, tak se o pevné vedení nesnažím. To je na Helence. Holky si chci užít a kolikrát ani nedokážu zvýšit hlas. Až se pak leknou, když to ve mně nějak víc vzkypí (úsměv).

Konec v kvalifikaci sprintu, sedmačtyřicáté místo v klasice na 15 km. Úvodní závody v Ruce vám podle představ asi nevyšly?
To ne. Stíhačka už byla lepší. Startoval jsem sice na konci páté desítky, ale pořád z první vlny do tří minut od prvního. Už úvodní kopec jsem vyjel, co to šlo. Až jsem se lekl, jestli jsem to nepřehnal. Ale zabudoval jsem se v silné skupině, a když tempo polevovalo, tak jsem to táhl. Trochu jsem riskoval, ale nakonec z toho byl solidní čas, což je povzbuzující.

Bylo složité vstřebat metody Fina Ilky Jarva, který český tým nově trénuje?
Nějaké změny přišly, ale pro mě nebylo složité si zvyknout. Navíc s Ilkou jsme si rychle porozuměli. Až tak, že se stal mým osobním trenérem. Vyhovuje mi styl, který razí, i jakou autoritu má u závodníků, ale také na svazu.

V čem je trénink ve skandinávském stylu jiný?
Trénujeme víc, ale v nižší intenzitě. Změnil se i rytmus přípravy. Obvykle jsme jeli tři dny trénink, den volna, ale Ilka počet volných dní rapidně snížil a místo toho zařadil delší trénink v nízké intenzitě. Což je aktivní regenerace. To vše prokládá tréninky ve vysoké rychlosti a zároveň chce, abychom v nadstandardním tempu pracovali na zlepšení techniky. V tom prý máme asi největší rezervy.

Stačíte nárokům finského trenéra?
S tréninkem nemám problémy. Ačkoliv se zdá, že nejdůležitější jsou pro nás nohy, tak se při běhu na lyžích, a to nejen v dlouhých laufech, stále více zapojuje horní část těla. Když vidím závodníky kolem sebe, tak spousta z nich vypadá jako kulturisti, a na to bylo třeba reagovat. Zapracoval jsem na síle rukou, jezdil jsem hodně soupaž a teď to jen přenést do závodů.

Upínáte se k úspěchuna olympiádě?
Ačkoliv už jen účast na hrách je odměnou, tak nevstávám každý den s myšlenkami na Pchjongčchang. Snažím se odvést co nejlepší práci vždy v danou chvíli, ať už v tréninku nebo v závodě. Na jaře jsme si něco naplánovali a já doufám, že dojdu k olympiádě a tam bude má forma gradovat

Zajet v Pchjongčchangu výsledek. Co si pod tím představujete?
Umístění v první desítce, možná ještě o něco výš, ale k tomu je třeba, aby se sešla spousta věcí.

Smělý cíl. Co vás k němu může posunout?
Už nějaký takový výsledek ve svěťáku. Pravidelně bodovat, umisťovat se do dvacátého místa a potom se rozletět a dojet v deseti. Vím, že nebude jednoduché se k téhle představě přiblížit. Což ukázaly hned závody v Ruce a těžké to bude i v Lillehammeru. Zvlášť Skandinávci nasazují doma vyšší počet závodníků, což zvyšuje konkurenci.

V létě vás trápilo koleno. Jsou problémy zažehnány a vůbec, co vaše někdy křehké zdraví?
Musím to zaklepat, ale trable jsem překonal a dal jsem se do kupy. I když pár týdnů letní přípravy navíc bych ještě bral. V tréninku bohužel přišly momenty, kdy mě limitovala nějaká omezení, ale vážnější nemoc se mně vyhýbala. Pokud to udržím, tak věřím, že se budu v závodech postupně zlepšovat a posouvat výš.