Loni v červnu porodila dceru Izabelu a na Tour de Ski si běžkyně na lyžích Kateřina Razýmová potvrdila, že dokáže držet krok se světovou elitou i jako máma.

Postupně se zlepšovala a v závěrečné etapě s výběhem sjezdovky Alpe de Cermis vydřela 31letá reprezentantka jedenácté místo.

Na překvapivou vítězku Delphine Claudelovou přitom členka Sport Clubu ztratila jen minutu a 16 sekund, přičemž od elitní desítky ji dělila jediná sekunda, o kterou byla rychlejší Norka Tiril Wengová, královna Tour.

close Kateřina Razýmová s dcerou Isabelou. info Zdroj: foto: fcb K. Razýmové zoom_in Kateřina Razýmová s dcerou Isabelou.

Celkově pak rodačka z Postřekova na Domažlicku skončila v sedmidílném podniku sedmnáctá, kousek za první patnáctkou.

„Být sedmnáctá není asi špatný výsledek. Mrzí mě těch deset sekund, co ve finále chyběly na TOP 15, ale holky, co jely za mnou, si pozice pohlídaly,“ hodnotila svůj návrat do Světového poháru po mateřské.

Výsledky v cíli jednotlivých etap často vstřebávala s dcerkou v náručí. „Bylo to náročné a hezké. Budu si to dlouho pamatovat,“ konstatovala Kateřina Razýmová s úsměvem.

S dosaženými výsledky na Tour de Ski jste tedy spokojená?

Jak se to vezme. V konečném pořadí Tour jsem mohla být ještě výš. Byly tam závody, které se mi nepovedly, nevyšly jak bych chtěla, a ztratila jsem v nich víc, než bylo nutné.

Ale postupně jste se drala pořadím výš a za výkon ve finále s náročným stoupáním po sjezdovce Alpe de Cermis jste se mohla pochválit.

Nechci, aby to vyznělo neskromně, ale i v poslední etapě jsem mohla skončit líp, třeba do osmého místa. Závod od závodu jsem se ale zlepšovala, což bylo moje asi největší plus na Tour. Za to jsem moc ráda. A i když výsledky zaostaly za mým očekáváním, tak asi mohu být celkově spokojená.

Takže příště to bude už jen lepší?

To bych si přála, i když vím, že to může být i horší (smích). Ale doufám, že po Tour jsem natolik rozjetá a rozzávoděná, že při dalších startech to bude víc o aktuální formě než o zvykání si na závodní tempo.

Role chůvy se během Tour de Ski zhostil váš manžel a trenér Vlastimil Razým mladší. Jak si vedl?

Krásně. Musel si na to sice vzít dovolenou, bylo to náročné, ale péči o dceru zvládal bravurně.

Světový pohár pokračuje závody v italském Livignu. Budete na startu?

Po skončení Tour jsme se sice do Livigna přesunuli, ale jen proto, že v Čechách není vzhledem k nedostatku sněhu kde trénovat. V Livignu jsou navíc na programu sprinty, což pro mě není (úsměv), takže pobyt v horách využiji k přípravě na další část sezony.

V Livignu sníh je?

Pořád se tu chumelí a jen za těch pár dní, co jsme tady, připadlo asi třicet centimetrů. Na běžky tak akorát.

Do Světového poháru tak znovu naskočíte až koncem ledna ve Francii?

Ano, tedy pokud se tam závody uskuteční. I v Les Rousses totiž chybí sníh a zvažuje se přeložení závodů buď do Toblachu nebo do Svatého Mořice. Jisté je, že poslední lednový víkend bych měla být na startu.

V Toblachu se následně uskuteční poslední díl Světového poháru před mistrovstvím světa ve slovinské Planici. To je vrchol sezony, na který míříte?

Svým způsobem. Ale nejsem v pozici, že bych útočila na medaile a mohla se soustředit jen na konkrétní závod, tak každý start beru jako vrchol sezony a chci zajet co nejlepší výsledek.

Kolik vám momentálně chybí na světovou špičku?

Já myslím, že úplně moc ne (úsměv). Zvlášť k elitní desítce není daleko. Soudím i podle toho, že po Tour jsem se cítila daleko méně unavená než po předchozích ročnících. Takže v přípravě jedu normálně dál.