Téměř osmdesát jich zaplnilo sál a hned se věnovali vzpomínkám na někdejší zarputilé boje, kdy ale po posledním hvizdu rozhodčího většinou na předchozí rivalitu zapomněli a rodila se přátelství, která ani nános let neporušil.

Národní házená původní česká míčová hra zdánlivě živoří ve stínu té slavné, mezinárodní. Ve skutečnosti žije svým svébytným životem už 106 let, spíše jako sport českého i moravského venkova a Plzeňsko je stále její baštou! Však také řada těch prvních borců, kteří v padesátých letech vtrhli do světové házené v reprezentaci Československa, byla odtud a byla touto hrou doslova odkojena. Mnozí z nich na setkání dorazili. Třeba 83 letý „král vykláněček“ Václav Eret, o málo mladší další skvělý útočník Karel Čermák a hlavně z Prahy opět přijel legendární gólman Jiří Vícha, příkladný gentleman, mj. člen komise fair play při Českém olympijském výboru, který byl dlouho jedničkou v reprezentaci a s Duklou sbíral mistrovské tituly jako na běžícím pásu.

Mezi těmi, kteří hřiště národní házené neopustili, by pamětníci poznali škodováky Vladimíra Maříka, Vladimíra Pavlíčka, Miroslava Ulče, Jana Kotta, z bolevecké party Josefa Krošláka jednoho z pořadatelů akce, Jiřího Weisse, Josefa Holuba, z Rokycan Pavla Schwarze, Čechuru a další. Nejstarším účastníkem akce byl 87 letý Stanislav Rada, bývalý hráč Blovic.

Nechyběly ani ženy Jana Boháčová, Růžena Kottová, Olga Čapková. Ta nejslavnější, Stanislava Kučerová, se tentokrát omluvila.

Kvůli zasedání Svazové a oblastní komise se omluvili jejich předsedové Jaroslav Holý a Ivo Toman a tak přítomné pozdravil ligový rozhodčí Zdeněk Kugler.

Všichni se rozcházeli s vírou, že za rok znovu oživí vzpomínky i dlouholeté sportovní přátelství.