„Od podzimu loňského roku jsem ve správní radě Nadace sportující mládeže, která tehdy oslavila 20. narozeniny a k té příležitosti uspořádala sportovní odpoledne v IceParku. Organizaci měla na starosti praktikantka VOŠ Tereza Zálešáková. Ta se taky zasadila o opakování akce ve větším. Nápad se mi moc líbil, a tak jsem jí s projektem začala pomáhat. Přidal se k nám i plzeňský olympionik triatlonista Přemek Švarc. A tak vznikl náš organizační tým a začala spousta práce a zařizování," vrací se na začátek všeho Kateřina Emmons.

Můžete nám ve stručnosti představit tento projekt?
Festival sportu je projektem pro lidi. Je koncipován tak, aby si v něm našel každý něco, co ho zaujme. Naším cílem je pomoct překonat zábrany a rozpohybovat veřejnost a hlavně dětičky a mladé lidi. Chceme jim představit sport jako životní styl, ne jako výhradně vrcholovou záležitost. Pohyb prospívá jak tělu, tak i mysli. Představíme kolem čtyřiceti různých sportovních a pohybových aktivit, které si budou moci všichni na místě vyzkoušet. A někdy i za asistence známých sportovců. Odpoledne naváže koncertní část. Vystoupí například Fixed Light, Bára Zemanová and band a další.

Co bude vaším úkolem při pořádání této akce?
Já budu takovým průvodcem festivalem. Jednak budu pomáhat u stanoviště střelby, ale také budu s lidmi zkoušet jiné sporty, se kterými nemám takové zkušenosti.

Máte už s něčím podobným zkušenosti?
Ne, nic podobného jsem nikdy nepomáhala organizovat. Je to nádherná akce. Doufám, že se letošek povede alespoň z 50 procent. Nápadů je mnoho, ale do letošního ročníku jsme mohli z organizačních důvodů zařadit jen výběr toho nejdůležitějšího. Tento ročník nám přinese mnoho zkušeností, které pak budeme moci využít v následujících letech.

Kateřina Emmons

Co vás vedlo k tomu, stát se koordinátorkou tohoto projektu?
Jak jsem řekla, je to nádherný projekt. Líbí se mi, jak široký má záběr, že to není čistě jen náborová pouťová akce, ale člověk se tam i dozví spoustu zajímavých věcí a pobaví se. Bude tam i hodně ukázek a představíme i sporty, o kterých někteří třeba vůbec nevědí. Největším plus projektu je ale fakt, že veškeré finanční prostředky, které zbudou po vyúčtování akce, jdou do Nadace sportující mládeže, která je použije na podporu mladých sportovců a sportovních akcí dětí a mládeže.

Na které další slavné osobnosti a sportovce se mohou diváci těšit?
Určitě na mě, účast přislíbila i Martina Sáblíková, Tomáš Enge, Josef Váňa a nejlepší na závěr – pokud půjde vše podle plánu, tak nás osobně podpoří i Martin Straka.

Diváci je asi špatné slovo. Určitě byste rádi, aby se příchozí co nejvíce zapojili do všech aktivit. Je to tak?
Festival není výstava, takže není na koukání (smích). Návštěvníci by měli přijít v pohodlném oblečení, aby se mohli zapojit do dění. Zkusit si to, co je bude zajímat.

Co všechno si budou moci příchozí vyzkoušet na vlastní kůži?
Je toho opravdu hodně. Od tradičních plzeňských sportů po ty méně známé. Mě osobně bude hodně zajímat plavecký trenažér. I když jsem dříve závodně plavala, nikdy jsem neměla možnost ho vyzkoušet. Snažíme se, aby se sporty mohly nejen vyzkoušet, ale aby se návštěvníci mohli naučit také něco z techniky.

Pro jakou věkovou skupinu je akce primárně určena?
Primárně nám jde o děti a mládež. Ale jsme otevřeni úplně všem, protože si uvědomujeme, že pokud se má něco změnit, co se týče pohybu a zdraví, pak musí být podpora v rodině.

Nedávno jste po narození druhého potomka Martina začala opět trénovat. Dá se trénink časově skloubit s přípravami na Festival sportu?
Dá, ale nebudu lhát, že by to bylo snadné. Je to sice dost náročné, ale mně to paradoxně pomáhá právě svou náročností. Cvičím si morálku. Snažím se udělat co nejvíce práce v mezidobí a před závodem pak zvolním.


Může vám spolupráce na podobných projektech pomoci ve vaší další kariéře?

Každá podobná zkušenost je velice cenná. Ať už z pohledu získání informací o organizování akcí, poznávání lidí a práce s nimi. Je úplně jedno, kde jednou pracovně skončím. Takovéto zkušenosti se neztratí.

Návrat ke střelbě už jste jednou po narození dcerky Julie zažila. Jaká jsou úskalí těchto comebacků?
Únava jako číslo jedna, zdraví a motivace. Musela jsem se naučit velice rozvážně hospodařit s energií, abych jí měla dost pro děti i pro trénink. To souvisí i se zdravím. Vyčerpaný organismus je vstupenka pro nemoci a zranění. A také jsem si musela srovnat důvody, proč pokračovat, co mi střelba ještě může dát a co mohu dát já jí.

Byl druhý návrat ještě těžší?
Mnohem snazší. Už jsem měla zkušenosti z toho prvního, kdy jsme návrat příliš uspěchali. Teď je vše nastavené dobře.

Malorážku jste se rozhodla odložit a soustředíte se pouze na vzduchovou pušku. Proč?
Času bude jen a jen méně, takže by bylo hloupé si namlouvat, že zvládnu trénovat na obě disciplíny. Je mnohem efektivnější soustředit se na tu jednu a dělat to pořádně.

Nebála jste se před druhým návratem okřídleného rčení: Nevstupuj dvakrát do téže řeky?
Vůbec. Miluju výzvy. A návrat po mateřské je ta největší výzva. Nejsem troškař, takže se chci vrátit zpět mezi elitu.

Kateřina Emmons

Kolik času v současné době trávíte na střelnici?
Samotný střelecký trénink je dva až třikrát týdně. Mnohem víc času ale věnuji fyzičce a rehabilitaci, které většinou na střelnici neprobíhají.

S manželem Mattem, který se narodil v USA, jste se rozhodli žít v Plzni. Nelitujete s odstupem času tohoto rozhodnutí?
Rozhodovali jsme se dlouho a zpět se neohlížíme. Matt je tady moc spokojený. Plzeň pro něj byla vždycky jako domov a teď se jím i stala.

Co máte na Plzni nejraději?
Nám oběma se líbí, jak je řešená. Nepůsobí jako velké město. Je to hlavně tím, že je centrum oddělené od ostatních částí města a je tady hodně zeleně. Pro mě jako rodilou Plzeňačku je radost se dívat, jak se Plzeň mění a je čím dál hezčí. Vím, že projekt Evropské hlavní město kultury 2015 budí v lidech rozporuplné reakce, někdy negativní, ale když se podívám na to, jakým tempem se opravuje, zlepšuje a staví, tak si myslím, že v budoucnu to Plzni hodně pomůže.

Kam ráda chodíte na procházky s dětmi?
Nejsem městský typ, takže nevyhledávám davy lidí. Ale tím, že Plzeň má tak nádherné parky v centru, ráda se s nimi projdu i tam. Ale hlavně chodíme k boleveckým rybníkům.

Jak vůbec zvládáte výchovu dvou dětí?
Doufám, že to zvládáme dobře (smích). Zjistila jsem, že se při výchově učí i rodiče. A to hlavně obrovské trpělivosti (smích). Naše děti jsou veselí človíčkové, takže, i když je to někdy náročné, užíváme to rodičovství naplno.

Julince bylo nedávno pět let. Už vzala do ruky na střelnici nějakou pušku, nebo je na tyhle věci ještě brzy?
Sama ne, ale když si to chce zkusit, pomůžu jí. Ale pokud by se tomu chtěla věnovat, ne dříve než jí bude 14 let.

Jak si Matt zvyká na Českou republiku? S čím má největší problémy a jak je na tom s češtinou?
Mattovi se tady vždycky hodně líbilo. Zvykl si i na fakt, že spousta věcí tady funguje ještě příliš složitě. S češtinou moc potíží nemá. Rozumí téměř všemu, kromě odborných výrazů, a mluví mu to taky dobře. Sám se chce ale ještě zlepšit, hlavně aby dohnal znalosti ze svého studijního oboru – z ekonomie.

Jaké české slovo si Matt oblíbil?
Těch je. Dlouho to byl hmoždíř, protože je to pro něj neskutečně těžké vyslovit.

Teď zpátky k vaší kariéře. Jaké závody s jakými úspěchy jste od svého druhého návratu stihla?
Zatím jsem absolvovala tři menší závody, z toho jeden v Německu. Všechny splnily svůj účel, výkony jsem podala také dobré. Velká cena osvobození tady v Plzni už byla velkým závodem s kvalitními závodníky. I tam se mi podařilo předvést velice dobrý výkon a vyzkoušet si některé taktické věci. Všechno to byla příprava na Světový pohár v Mnichově, kde mě v neděli čeká závod.

Jakých úspěchů byste ještě chtěla ve své kariéře dosáhnout?
Už to teď beru jinak. Hrozně ráda závodím, takže si užívám každou příležitost. Mým jediným cílem a přáním je dostat se svými výkony opět do TOP 3.

Máte doma kompletní sbírku olympijských medailí. Co vás nyní nejvíc motivuje ke střelbě?
Myslím si, že jí mám jako závodník stále co nabídnout. Ráda bych zkusila posunout hranice možného nahoru.