V roce 1967 provedl chirurg Christiaan Barnard první úspěšnou transplantaci lidského srdce. Tento rok není milníkem pouze ve zdravotnictví, ale je hodně významný i pro český sport. Házenkáři tehdejšího Československa totiž před padesáti lety vyhráli poprvé a naposledy mistrovství světa.

Na šampionátu ve Švédsku startovali hráči s vazbami na Plzeň. Rudolf Havlík začínal s házenou ve Starém Plzenci, krátce si zahrál ligu v Plzni (1956) a pak narukoval do pražské Dukly, kde vydržel 17 let. Brankář Jaroslav Škarvan začínal v Plzni, ale většinu kariéry strávil v pražské Dukle. To samé platí o Václavu Dudovi, který z Plzně do Dukly přestoupil v roce 1959 a vydržel v ní až do roku 1975. Jediným házenkářem z kádru Škody Plzeň na mistrovství světa 1967 byl tak František Heřman.

Perfektní parta

„Měli jsme perfektní partu. Ve finále jsme porazili Dány 14:11, nad kterými jsme vyhráli už ve skupině," vzpomíná František Heřman na šampionát, který se uskutečnil ve druhé polovině ledna před padesáti lety.

František Heřman v horní řadě třetí zprava. Zdroj: archiv ČSH Československý výběr přivezl dvě stříbrné a dvě bronzové medaile ze čtyř předchozích šampionátů a tím pádem patřil k favoritům mistrovství světa 1967. „Titul se ale od nás asi moc nečekal. Hrálo se ve Švédsku, které také patřilo ke špičce. Domácí Švédy jsme dostali ve čtvrtfinále a oni si mysleli, že nás porazí. My jsme ale vyhráli 18:11. Bylo to utkání, ve kterém se rozhodovalo, jestli půjdeme dál, nebo ne," říká osmasedmdesátiletý bývalý házenkář.

V semifinále svěřenci trenéra Königa zdolali Rumunsko 19:17, čímž soupeři oplatili porážku z mistrovství světa 1961. „Tenkrát jsme měli Rumuny ve skupině a vyhráli jsme. Jenže ve finále jsme hráli opět s Rumuny a padli jsme o jednu branku," vrací se ke stříbrnému šampionátu.

Za titul dva tisíce korun a hodinky

Finálový soupeř před padesáti lety měl vzejít ze souboje Dánska a Sovětského svazu. „Rusové byli lepší než Dánové. Říkali jsme si do pytle, finále bude my a Rusové. Ale Dánům finále vychytal brankář. Nebýt jeho, tak jsme ve finále chytili Rusy," vysvětluje Heřman.

Za titul mistrů světa dostal od svazu dva tisíce korun a hodinky. „Když jsme byli druzí a třetí, tak jsme nedostali nic. Hráli jsme ale kvůli tomu, abychom vyhráli," upozorňuje Heřman.

Podle něj házené tehdy dominovalo šest týmů – Československo, Švédsko, Dánsko, Jugoslávie, Sovětský svaz a Rumunsko. „V té době byla házená ještě technická. Když jsem končil v reprezentaci, tak ale Rusové, NDR a Rumuni tahali za dres nebo bouchali protihráče," připomíná mistr československé ligy s Duklou Praha, kde hrál dva roky (1958 – 1960).

Reprezentační konec ped olympiádou

Na mistrovství světa, které se konalo jednou za tři roky, startoval čtyřikrát (1961, 1964, 1967 a 1970). Po posledním šampionátu ukončil reprezentační kariéru. „Trenér nároďáku Vícha mi říkal Franto, zůstaň ještě. S Rudlou Havlíkem jsme se ale domluvili, že končíme a nebudeme čekat na další šampionát. To už bych byl dědek," směje se Heřman.

Od roku 1972 je házená olympijským sportem. „To jsme v roce 1970 ještě netušili. Je možné, že bych v nároďáku ještě vydržel a Rudla Havlík asi taky," myslí si Heřman.