„To byl skvělý zážitek,“ rozplývá se čtyřiatřicetiletý Petr Štochl, který se nebál postavit ani do hokejové klece. Proč by také ne, vždyť hokej chytal jeho otec a Petr v mládí zkoušel jít v jeho šlépějích. „Vedle nás v baráku bydlel Pavel Trnka, který pak hrál dlouho i NHL, takže hokej jsme mydlili často.“
Nakonec sice vyhrála házenkářská branka, ale do té hokejové se občas postaví doma v Plzni alespoň při tradičních vánočních kláních.

I proto nabídku Eisbärenu s radostí přijal. „Zpočátku to vypadalo na reklamní trik pro novináře a fotografy. Když ale hokejisté viděli, že jsem schopen něco chytit a nezabijou mě, tak jsem s nimi normálně absolvoval část tréninku.“

Byl jste se předtím na Eisbären alespoň podívat v hledišti?
Loni jsem se chystal na některý ze zápasů Champions League, ale nevyšlo to. Německá liga mě moc neláká, kvalitou hodně zaostává za tou českou.

Berlín se v poslední době zdá být mekkou německého sportu. Volejbalisté jsou mistry země, je tu kvalitní basketbalový tým Alba a o titul hrála v minulé sezoně i Hertha…
(skáče do řeči) zato letos ale válí … (připomíná momentálně poslední místo Herthy v bundeslize).

Právě branku Herthy hájí další Čech Jaroslav Drobný, znáte se?
To bylo zajímavé i pro novináře. Loni jsme dělali společný rozhovor. Máme na sebe telefonní čísla, ale na fotbale jsem ještě nebyl.

Já se ale předtím spíš chtěl zeptat, jak si v této konkurenci stojí házená?
Myslím, že už dobře, na naše domácí zápasy chodí v průměru sedm až osm tisíc diváků. Třikrát jsme hráli i v nové O2 Areně, ale tam se nám nedařilo. Vždycky jsme prohráli, a tak jsme se radši vrátili do Max-Schmelling Halle (smích). O2 Arena je teď domovským stánkem hokejistů a basketbalistů.

I v bundeslize už jste se zabydleli? Přece jen v Německu se házená hraje většinou v menších městech. I dvěstěpadesátitisícový Kiel už je považován za velký…
I házená už se přesouvá do velkých měst. Jedním z favoritů bundesligy je letos Hamburk, také Gummersbach hraje svoje domácí zápasy v Kolíně nad Rýnem. V Berlíně jsou zastoupeny všechny sporty a všichni chtějí hrát na špičce.

Soudě podle vašeho vyprávění jste se v Německu zabydlel. Můžete tedy o sobě říct – Já jsem Berlíňan? (v roce 1963 pronesl tuto památnou větu americký prezident John F. Kennedy – pozn. aut.)
Tak já jsem Čech a především Plzeňák. V Berlíně se celá moje rodina cítí dobře. Mám ho rád, ale domov máme jinde.

Bundesliga má za sebou letos sedm kol. S jakými pocity jste přijel na reprezentační sraz?
Musím říct, že jsou dost rozporuplné. V Berlíně máme zase o kus kvalitnější tým a předvádíme lepší hru. To je pozitivní, ale na druhou stranu zažívám poprvé, že tam nejsem v bráně sám. Přišel německý reprezentant Heinevettera, který dostává přednost. Já nechytám až tolik, i když jsem dostal šanci ve většině zápasů. Ale je teprve začátek sezony, na hlubší hodnocení je čas. V tréninku nic nešidím. Uvidíme, jak se bude situace v klubu vyvíjet dál.

Vaše pozice se v poslední době změnila i v reprezentaci, ale v opačném gardu. Dříve byl za jedničku považován spíše Martin Galia, ale teď se miska vah převažuje na vaši stranu…
My jsme se nikdy nedělili na jedničku a dvojku. Aspoň já to tak neberu. Jenže Martin měl za poslední dva roky těžké zranění, pak zase přišel trest za doping, i proto jsem já odchytal více zápasů.

Může za tím být i změna defenzivy. Národní tým přešel z aktivní obrany a pasivnější herní systém 0-6?
Mně to vyhovuje, za zataženější obranou chytám rád. Podobný styl praktikujeme i v Berlíně. Přichází většinou střely zdálky a to mně sedí. Mám radost, že víc chytám, ale vím, že to nebylo způsobeno jen sportovními výkony. Martin už teď zase v bundeslize prokazuje výbornou sportovní formu.

Reprezentace se sešla poprvé v sezoně. V lednu vás čeká mistrovství Evropy v Rakousku, kde se v základní skupině střetnete s Francií, Španělskem a Maďarskem. Boj o jedno ze tří postupových míst tedy bude nesmírně těžký.
Jestliže se chceme počítat k nejlepším týmům v Evropě, tak prostě některý z kvalitních týmů musíme porazit. A je úplně jedno, jestli to je ve skupině nebo v další fázi šampionátu. Porazili jsme Francii, mistry světa i olympijské vítěze, takže kvalitu náš tým určitě má. Potřebujeme ale, aby se nám vyhýbala zranění. Náš kádr je už takhle úzký.

Studujete už teď francouzské, maďarské a španělské střelce?
Já nejsem ten typ, který by si vedl statistiku, kam kdo střílí. Spíš se spoléhám na pocit a spolupráci s obranou. Musím pokrýt prostor, který na mne zbude za blokem. Hráče znám, prohlédnu si je i na videu, ale na to stačí tak třicet minut. Takže z tohoto pohledu mám na to ještě dost času.