V Thüringenu působí i vaše reprezentační spoluhráčka Iveta Korešová. Sehrálo to nějakou roli?

Možná trošku jo, mohla jsem od ní získat informace v mateřském jazyce. Ale já jsem ten tým docela znala.

Jak to?

Když jsem působila v Mostě, často jsme s Thüringenem v přípravě hrály, takže nejdu úplně do neznáma. I s trenérem jsem se znala.

I jejich zájem byl trvalejší?

Poprvé se mi ozvali, když jsem ještě působila v Mostě. Dokonce i když jsem přestupovala do Érdu, byla jsem v kontaktu i s Thüringenem.

Teď už to tedy vyšlo. Berete to jako další posun v kariéře? Jdete za lepším?

V tuhle chvíli určitě jo, protože Érd je v situaci, že už bych se nikam kariérně neposunula. Takže jsem byla za zájem Thüringenu ráda.

Jak to myslíte?

V Érdu se všechno změnilo, i trenérka, odešlo hodně hráček. A myslím si, že půjdou tabulkou hodně dolů.

Zato ambice Thüringenu bývají vysoké…

Je to tým s velkou tradicí, běžně se pohybuje v evropských pohárech. Hrával i Ligu mistrů, i když teď v ní bude podruhé v řadě chybět.

I vzhledem k tomu, že je v týmu další Češka, asi nebude problém ani s adaptací v novém prostředí?

Na pravém křídle ještě hraje Slovenka Lída Jakubisová. Nebude to, jako když jsem šla do Maďarska a byla tam úplně sama.

Jak jste na tom s němčinou?

Taky lépe než s maďarštinou. Z němčiny jsem maturovala, i když s odřenýma ušima (úsměv). Nějaký základ mám.

Do Německa odcházíte jako nejlepší házenkářka Česka. Co jste na to ocenění říkala?

Každý, kdo to viděl, musel z mojí reakce poznat, jak jsem byla hodně překvapená. V první chvíli jsem si myslela, že si ze mě někdo střílí. Mě potěšila už jenom nominace mezi nejlepší tři. Je to milé ocenění. Přitom já jsem se v Maďarsku necítila tak dobře jako předtím v Mostě…