„Měly jsme mít zrovna reprezentační přestávku, takže jsem začátkem března odjela domů a už jsem tady zůstala,“ popisovala čtyřiadvacetiletá rodačka z Plzně.

Poslední zápas za svůj klub odehrála 6. března, když Érd prohrál v Debrecínu 29:33. Znovu do maďarské ligy měla naskočit minulý víkend, to se samozřejmě nestalo, takže dál tráví čas v České republice. „Zdraví je na prvním místě, všechno ostatní jde stranou,“ prohlásila v reakci na otázku, jestli jí mrzelo odložení reprezentačních zápasů se Švédskem, kterými měl český národní tým pokračovat v dobře rozjeté kvalifikaci o prosincové Euro 2020.

Kvalifikace by se měla dohrát turnajově v červnu, ale to se Jeřábkové příliš nezamlouvá. „Bylo by to hodně náročné,“ připomněla, že by na házenkářky podle návrhu EHF čekaly čtyři zápasy v pěti dnech. „Navíc je možné, že budeme dva měsíce bez házené a začínalo by se od nuly. Uvidíme, jestli to tak nakonec bude,“ doplnila.

V době celosvětové pandemie je ráda, že může být doma. „Psychicky to tak snáším celkem dobře,“ potvrdila, že je ráda doma, blíž rodině.

O to, aby nestrádala ani fyzicky, se zase stará její maďarský klub. „Máme individuální tréninkový plán,. Přes hodinky pak posílám data, co jsem odtrénovala. Rozhodně to není doba volna,“ naznačila, že se udržuje v kondici.

Co kdyby přece jen kvalifikace o Euro v červnu byla…

V kontaktu je i s bratrem Jakubem, hokejovým reprezentantem, který už se také vrátil z Ruska. „Víme o sobě. Takovým naším prostředníkem je mamka,“ usmála se Jeřábková. Teď chystají velikonoční rodinné setkání.

A při něm určitě bude Markéta vyprávět i o svém angažmá v maďarském Érdu, který je v přerušeném ročníku maďarské ligy na šestém místě. „Ten rok a půl tam musím hodnotit jedině pozitivně. Je to nesmírně velká zkušenost po házenkářské stránce i osobní. Jsem tam většinu času sama,“ popisovala Jeřábková.

Ale někdy má v Maďarsku i společnost. „Přítel přijíždí jednou za čtrnáct dnů, jednou za měsíc tam je i mamina. Jsem ráda, že mě podporujou,“ pochválila rodinu.

A přiznala, že začátky byly krušné. Zvlášť první půl rok.

„Jiné spoluhráčky, odlišná mentalita a hlavně jazyk, to byla velká překážka. Maďarština se snad nevyrovná ani čínštině,“ přiznala. Teď už se celkem domluví. „Házenkářská slovíčka chápu. Pozdravím a takové ty základní fráze umím. Něco už ze mě vyleze,“ usmála se. (zs, vlj)