A právě Haber koučoval český a slovenský tým mužů. „Bylo to něco jiného, protože se člověk nenervoval a nebyly žádné taktické pokyny. Prakticky jsem tam stál, jak se říká, jako namalovaný. Měli jsme dohodu, že kluci budou chodit střídat podle sebe,“ konstatoval Vladimír Haber. Tentokrát o výsledek nešlo a házenkáři hrou bavili sebe i diváky. „Vím, že jsme vyhráli, ale netuším kolik. Hráči skóre nesledovali, ale bavili se hrou,“ vysvětlil. 

Členem domácího výběru byl i nedávný trenér Talentu Plzeň a bývalý hráč Plzně Martin Šetlík. „Martin si stěžoval, že už nesportuje, ale šel do základní sestavy. Odehrál tolik, co ostatní, ale hlavně se ukázal jeho příkladný přístup. Zastínil řadu kluků. Martin neumí hrát na půl plynu, takže se prosazoval i střelecky,“ uznal Haber.

„Nejen pro mě byly Hvězdy pro legendy ohromný zážitek. Musím řict, že jsem za svou kariéru zažil hodně, ale tohle bylo opravdu výborné,“ pochvaloval si. Rád se setkal s házenkáři, které kdysi trénoval, a které znal jako protihráče díky svému působení u české reprezentace. „Mile mě překvapilo, jak se k nám zahraniční hvězdy chovaly. Bavil jsem se s Dominikem Kleinem, Danielem Narcissem nebo s polským brankářem Szmalem. Prohodilo se pár slov a zavzpomínali jsme. Prostě perfektní,“ potěšilo Habera.

Podle něj si zahraniční házenkáři pochvalovali organizaci akce. „Také pro ně to bylo něco nového. Výběry světa se občas scházely při nějakých příležitostech, ale poslední dobou toho bylo minimum. Do Prahy přijeli prezidenti světové i evropské házenkářské federace. Shodli se, že něco podobného zatím nezažili. Domácí i světoví hráči by dokonce chtěli, aby se setkání opakovalo. Jenže kvůli finančním nákladům to není jednoduché. Zásluhou osobních kontaktů Karla Nocara, Filipa Jíchy či Petra Štochla se do Prahy podařilo dostat světové hvězdy. Myslím si, že oficiální cestou by se je sem přivést nepovedlo,“ tvrdil sedmašedesátiletý medailista z olympiády 1972 v Mnichově.

Od stříbra z Německa letos uplynulo 45 let a český házenkářský svaz členům tehdejšího mužstva věnoval zarámovaný diplom a hodinky. „Hodinky jsou krásné, protože je na nich letopočet zisku olympijské medaile, letošní rok a znak projektu Hvězdy pro legendy. Je to moc hezké a asi bude škoda je nosit,“ přemítal Vladimír Haber.
Přiznal, že během přebírání cen mu hlavou běžely některé zápasy olympiády v Mnichově. „Na to se nedá zapomenout. Tenkrát jsme porazili Sovětský svaz, což byla ohromná motivace, a díky tomu jsme se dostali do finále. Tento zápas jsem si ve vzpomínkách vybavil ve středu na Štvanici, když se mě na Mnichov ptal speaker,“ uzavřel Haber.