I přes zlomeninu záprstní kůstky. V dohrávce 10. kola proti Porubě se 21letá spojka trefila třikrát, nedokázala však odvrátit porážku DHC Plzeň 24:34.

První poločas nevypadal herně špatně. Proč z toho nakonec je prohra o deset branek?

Opět jsme se porazily samy vlastními chybami. S Porubou se dalo hrát, ale každá ztráta nás nalomí. Za zápas jich nasbíráme v průměru patnáct, to je strašně moc. A když už jsme se ke střele dostaly, nedokázaly jsme překonat brankářku.

Vy jste nastoupila i se zlomeninou záprstní kůstky. Jak vás zranění limituje?

Hraju přes bolest, ale v zápasovém adrenalinu ji tolik nevnímám. Je to podle mě menší úraz. Házená je tvrdý sport, každý by měl něco vydržet. Samozřejmě pokud se nejedná o nic vážnějšího.

Berete to tak, že jako jedna z klíčových hráček se jdete rvát na hřiště i přes bolest?

Ano. Podobný úraz se mi nestal poprvé, ale jsem od malička vychovaná, že raději zatnu zuby a budu bojovat. Chci týmu jakkoliv pomoct. I kdybych jen seděla na lavičce. Pro tým je lepší, když ze střídačky holky podporujeme. Hráčky na hřišti mají čistou hlavu a vědí, že je může někdo vystřídat.

Navíc vám aktuálně chybí další důležité hráčky Linda Galušková, Patrnčiaková nebo Dvořáková. Musí se teď tým o to více semknout?

Určitě. Musíme táhnout za jeden provaz a kousnout se. Náš program byl velmi náročný a z toho bohužel plynou zranění. Hrály jsme dva zápasy týdně a jsme hodně pomlácené. Snad každá máme alespoň nějakou bolístku.

Teď vás však čeká krátká pauza díky reprezentační přestávce. Budete mít čas na odpočinek?

Aspoň trochu si oddechnu, na to se těším. Ale trenér Řezáč plánuje zapracovat na kondici. To je naše další velké negativum. V nabitém programu jsme neměly moc času fyzičku trénovat. Čeká nás hodně běhání.

Autor: Matěj Vybíral