Na slavné klasice se jezdec stáje Mitchelton-Scott rval do poslední chvíle o druhé vítězství v kariéře. Ve finiši ale nestačil na Dána Michaela Valgrena z Astany a bral druhé místo.

„Amstel je můj oblíbený závod,“ přiznal Kreuziger, který tu poprvé triumfoval před pěti lety.

„I když je mrzuté nevyhrát, jsem spokojený. Už se těším na další ardenské klasiky,“ uvedl jednatřicetiletý profesionál.
Těsně třetí na Amstelu skončil Enrico Gasparotto z Itálie (Bahrain Merida), s nímž Kreuziger v závěru 260 kilometrů dlouhé trasy z Maastrichtu do Valkenburgu výrazně zasáhl do průběhu závodu.

Někdejší parťáci z Astany útočili v krátkých strmých stoupáních, jimiž je klasika s vůní piva pověstná.

„S týmovým kolegou Impeyem jsme měli chodit do úniků už 45 kilometrů před cílem. Což se mi dařilo,“ říkal Kreuziger.
Asi třicet kilometrů před Valkenburgem se český jezdec následovaný Gasparottem odpoutal i ze skupiny favoritů okolo Petera Sagana.

„Zrovna foukal silný protivítr, ale s Gasparottem jsme dobře spolupracovali,“ líčil Kreuziger.
Dvojice ještě před pověstným Caubergem dostihla zbytek uprchlíků jedoucí s malým náskokem v čele. A přestože byla poté vedoucí skupina dojeta také Saganem a spol., Kreuziger nepolevoval v aktivitě.

„Vpředu byli vedle Peti Sagana ještě Valverde, Alaphilipp nebo Wellens. Jezdci z Astany, Valgren s Fuglsangem, tam měli převahu,“ popisoval složení skupinky, z níž měl vzejít vítěz 53. ročníku nizozemské klasiky.
A když tři kilometry před cílem zaútočil Valgren, Kreuziger šel po něm.

„Tým chtěl mít někoho na pódiu, tak jsem se rozhodl tahat,“ vyprávěl jezdec žijící v Plzni.
Trojnásobný světový šampion Sagan na nástup nezareagoval. Dvojici se vydal stíhat jen Gasparotto, přes snahu neuspěl a o vítězství se utkali Kreuziger s Valgrenem.

Víc sil měl dánský jezdec, slovenský fenomén Sagan dojel čtvrtý.
„Před Valgrenem smekám. Sám jsem víc než měsíc nezávodil a měl jsem obavy, jak bude tělo po takové pauze na zátěž reagovat. Nakonec ale můžu být spokojený,“ říkal Kreuziger.

Formu zkusí prodat znovu ve středu při Valonském šípu a na závěr ardenského týdne v nedělní klasice Lutych – Bastogne – Lutych, jejíž historie se píše od roku 1892.