A s parťáky z národního týmu se může po zásluze těšit na lednové mistrovství Evropy na Slovensku. „Může to být nejkrásnější šampionát v životě,“ uvedl Roman Bečvář. Češi už vědí, že základní skupinu odehrají v Bratislavě. Soupeře jim určí zítřejší los. To už se bude Bečvář i s reprezentačním spoluhráčem Leošem Petrovským chystat na páteční zápas s Grosswalstadtem. Jejich TuS Nettelstedt-Lübbecke usiluje o postup mezi elitu, zatím je ve druhé bundeslize druhý.
Ještě nedávno jste byli na střední spojce tři – vy, Zdráhala a Babák. Teď to spadlo všechno na vás, jak jste se s novou rolí vypořádával?
Že Babec (Tomáš Babák) nepřijede, jsem se dozvěděl jen krátce před kempem. Ale už jsem v mém věku něco odehrál, i v nároďáku. Teď jsem dostal větší šanci a doufám, že jsem ji chytil za pačesy. Za roli, kterou jsem dostal, jsem rád a klidně tak budu pokračovat.
Národní tým se vůbec hodně omladil. Dlouholeté opory Zdráhala nebo Horák skončili. Jak jste je nahradili?
Neměli jsme moc času, ale poskládali jsme to a trenér Trtík nás v krátké době dobře připravil. Máme řadu talentovaných hráčů a hlavně nám už řadu let pomáhá, že parta je skvělá. Tým se obměňuje, ale to se bude dít i za deset let. Kluci přijali odpovědnost starších hráčů a i hráči z extraligy se snažili udělat pro úspěch všechno.
Vy jste absolvoval jako jeden z mála celou kvalifikaci. Byl i u vás moment, kdy hrozilo, že byste kvůli epidemickým restrikcím nemohl přijet?
V klubu mi řekli, že z jejich strany problém není, ale bude záležet na místních hygienických úřadech. Přijel jsem i v březnu v těch těžších podmínkách, teď se situace zlepšila. Jsem rád, že jsem mohl pomoci k postupu.
A nakonec jste nastoupil i v neděli proti Ukrajině, kdy už jste měli postup jistý. Měli jste motivaci napravit porážku z Faerských ostrovů?
Motivací pro nás bylo hlavně druhé místo ve skupině. Mohlo to být také naopak. Že bychom na Faerských ostrovech vyhráli a tohle ne. Pro nás je nejdůležitější, že jsme vyhráli tento domácí zápas. Faeřani jsou malí, rychlí, byli odpočatí, měli v zádech diváky. Ale nikdo nechce prohrávat, takže jsme se to snažili v neděli odčinit.
Jak důležité je druhé místo?
Na Euru budou všichni našlapaní. Pamatuju si skupinu, kde jsme měli Dány a Maďary a došli jsme si pro šesté místo. Ale samozřejmě je lepší jít z druhého koše. Uvidíme, jak los dopadne. Doufám, že to bude výhoda.
Víte, že budete hrát v Bratislavě. To je příjemné, ne?
Co víc si pro českou a slovenskou házenou můžeme přát? Bude to obrovský zážitek. Doufám, že všechno bude klapat i s diváky. Myslím, že to pro nás může být jedno z nejkrásnějších mistrovství Evropy. Zasloužili jsme si to a já se na to moc těším. Je to blízko, doufám, že bude plná hala a užijeme si to. Hrozně se na to těším a myslím, že to tak mají i ostatní.
Zato teď máte v nohou tři těžké zápasy v pěti dnech. Jak těžký bude návrat do další zátěže v klubu?
Ano, je to docela velký záhul. V pátek už zase hrajeme. Nejvíc nám bere síly cestování. Pak, když už jste na hřišti, už je to jedno. Já jsem v úvodu sezony moc nehrával, ale teď dostávám i v klubu víc prostoru. Užívám si to.
A na závěr mám jednu ryze plzeňskou otázku. Na pravé spojce vedle vás nastupoval mladý Tomáš Piroch. Vaši tátové spolu kdysi hráli za Kovopetrol…
Piriho znám od dětství. Ta plzeňská parta tehdy trávila společně hodně času. No, a teď tady hraju se „zrzounem“ na jednom hřišti. (smích) Vzpomínáme na to, jak jsme byli malí. Proti Ukrajině předvedl výborný výkon, ukazuje, že to má po tátovi.
