Pojď, pojď, vydrž. Povzbuzování okolí. Potom mžitky před očima, roztočená hlava, hučení v uších a pocit na zvracení.
Následky wingate testu.

Půlminutového zápřahu, při němž zkoušený jedinec buší do pedálů rotopedu a přemáhá velkou zátěž.
Drsnou zkouškou výbušnosti a odolnosti prošli včera hokejisté extraligové Plzně.
„Strašný, co mám povídat. Za půl minuty jdeš téměř z nuly do mrtva. Nerozdýchaný. Tep ti za třicet vteřin vyletí na stoosmdesát,“ hrozil se útočník Michal Dvořák.

„Není to nic nového. Testem procházíme vždy na začátku a na konci letní přípravy. Já snad už poosmnácté,“ říkal v nadsázce třicetiletý forvard.
Osobně výsledkům testu ale nepřikládá zásadní význam. „Jsou to jen nějaká čísla. Možná něco ukazují, ale já víc věřím tomu, co mi dává najevo tělo,“ podotkl Dvořák. „A vůbec na ledě potom všechno vypadá jinak.“

A jak se v prvních dnech nového cyklu nabírání kondice cítí? „Jako tímto časem každý rok,“ usmál se hokejový bojovník. „První týden je vždycky hrozný. Mám svalovici, to jako že mě bolí každý sval. Pak si tělo zvykne a jede jako stroj,“ zdůraznil.
Aby toho nebylo málo, tak si v čase volna ještě přidává. „Mám rád box a občas si chodím s borci zaťukat,“ přiznal důrazný forvard, který pěsti dokáže uplatnit i na ledě. „To už ale musí být. Nevzplanu jen tak pro nic za nic.“

Ačkoliv se indiáni chystají už na další ročník extraligy, Dvořákovy myšlenky stále zabíhají k promarněné šanci v play off.
„Vyřazení s Libercem pořád mrzí,“ potvrdil hráč. „V základní části se nám dařilo, získali jsme Prezidentský pohár, což je výjimečný úspěch, ale zase jsme si nesáhli na dno. Nemuseli se hrabat z nějaké krize. A když se situace v play off zadrhla, nedokázali jsme zareagovat,“ ohlížel se do minulosti.
„Ono mě to pustí, před námi je další sezona. Tým ale potřebuje určitě posílit,“ prohlásil Michal Dvořák.