Havajskou výheň poznala premiérově před rokem. Prala se s vlhkým horkem, obrovskými vlnami a s bahnem na trati. Přesto Jindřiška Zemanová mezi amatérkami zvítězila.

Nedávno 39letá bojovnice z Plzně mistrovství světa v terénním triatlonu Xterra znovu ovládla.

Navíc v závodě na ostrově Maui skončila členka Triatlonu Plzeň stejně jako loni celkově devátá a za zády nechala řadu profesionálek zvučných jmen.

Své parádní představení na trati sestávající z 1,5 km plavání v Tichém oceánu, 32 km jízdy na horském kole a 10,5 km běhu v tamním pralese zakončila v čase 3:15:21 hod.

Znovu jste mistryní světa, a to jste na Havaj letos ani nechtěla.

V hlavě jsem totiž pořád měla loňské martýrium, kdy mě obrovské vlny při plavání smotaly a přitopily. Odrazovala mě i dlouhá cesta. Třeba letošní přesun trval 27 hodin, a to jsem měla ideální spoj.

A potrápily vás vlny?

Dva dny před startem se moře rozbouřilo a lítalo to zase ke dvou metrům. I tak jsem jednou do vody vlezla, ale víckrát ne. Říkala jsem si, že pokud si mám nabít pusu, tak až při závodě. V den startu ale bylo moře klidné a mně se ohromně ulevilo.

Zhruba jste věděla, co vás čeká. Změnilo to něco na vaší závodní strategii?

Ani ne. Šla jsem do toho jako vždycky. To znamená přežít plavání a pak jet to své. Plavání jsem ale zvládla překvapivě slušné. Výsledný čas byl na mě fakt dobrý.

Jestliže plavání bylo slušné, tak na horském kole jste znovu excelovala.

Ráno před startem trochu sprchlo, takže naprosto sucha trať s občas vylezlými kořeny trochu navlhla a kořeny lehce klouzaly, hlavně v prvním okruhu. To byla další věc, co mi hrála do karet. Technická trať sama zatáčka, nahoru dolů, mi seděla. Ihned v prvním okruhu jsem se začala prokousávat vpřed. Přitom my amatérky jsme startovaly jako poslední vlna za profíky, kterých bylo, kluků i holek, snad jen šedesát, a chlapy amatéry. Jenže těch bylo pár set a bylo jasné, že je doženeme.

Tichý oceán jste opouštěla jako dvacátá. Co bylo dál?

Na konci prvního okruhu, zhruba po hodince jízdy, mně jedna holčina z české výpravy zahlásila, že jsem první. Což bylo super. Dokonce jsem se v tu chvíli usmála. Sice jsem nějaké holky předjížděla, ale do té doby jsem nevěděla, jak na tom jsem. Soustředěně jsem pokračovala až do depa a snažila se nedělat chyby, což se mi dařilo.

Jak těžké bylo poté hájit vedoucí pozici?

V cíli cyklistiky jsem se přezula a utíkala jsem (úsměv). Dál jsem však vůbec neznala svůj náskok na druhou holku. Ale stále jsem předbíhala poměrně dost mužů, i těch lepších, takže jsem si říkala, že běžím asi slušně. Bylo to bez krize. Hlídala jsem si, kam šlapu, a hecovala se: drž tempo a bude to dobré.

A bylo. Cíl jste proťala znovu jako amatérská šampionka. Asi příjemný pocit?

Přála jsem si obhájit, ohromně si vážím i celkového umístění, možná víc než titulu mezi amatérkami. Vždyť letos byla ještě větší konkurence, takže pro mne fakt odměna. Přibyly dvě velké soupeřky, které loni chyběly. Vítězná Flora Duffyová a třetí Helča Karásková. A potěšil mě i můj odstup od nejlepších. Favorizovaná Duffyová byla odskočená o parník, té na trati překáželi i chlapi, ale od holek na dalších místech to zase nebylo tak daleko.

Nevzbudilo to ve vás chuť se příště utkat s profesionálkami jako rovná s rovnými – jako profesionálka?

Jasně, že mě tahle možnost napadla, a i s mým manželem Járou jsme jí několikrát řešily. Že bych si třeba vzala rok neplacené dovolené a mohla se soustředit jen na sport. Ale vždy jsem došla k závěru, že to nechci.

Proč?

Jsou pro to dva zásadní důvody. Za prvé pokud bych přešla mezi profesionálky, tak abych se poté mohla vrátit zase k amatérkám, musela bych sezonu stát. Což nechci. A nechci ani nic měnit na způsobu života. Jsem ráda, že mám své zaměstnání a jsem prospěšná i někde jinde. Přitom se stíhám starat o rodinu, trénuji děti a do toho vmáčknu nějaký svůj trénink. To mi přináší asi největší radost.

Za rok poletíte na Havaj završit vítězný hattrick mezi zaměstnanými ženami?

Všichni mi to říkají, ale i když je možná zklamu, tak nejspíš ne. Havaj je sice nádherná, asi mi to tu sedí, ale ve světě je spousta krásných míst, kde jsem nezávodila. Takže pokud vydrží zdraví, tak bych příští rok zvolila nějaký větší závod v Americe a vzala s sebou případně i rodinu. To je moje vize.

Příprava na vrcholové úrovni však bolí. To vás neodrazuje?

Přiznávám, že co bolí, to moc nedělám (úsměv). Znám své tělo a vím, co mi vyhovuje. Nejsem svázaná výkonnostními cíli a navíc jsem měla dlouho závodní pauzu. Chápu třeba Helču Karáskovou, že se po letech v profesionálním sportu rozhodla po Havaji skončit. Ale tohle já neznám, tak proč nepokračovat. Bez pohybu bych nemohla být. Těším se, až zase vyjedu na běžkách, plánuji si cyklistické soustředění na Mallorce.

Ačkoliv Jindřiška Zemanová (39) vinou okolností drahnou dobu nezávodila, tak našla sílu pro návrat a znovu září. K tomu se vdala a vychovává syna Jaroslava. Do vrcholového sportu vtrhla plzeňská sportovkyně už pod dívčím jménem Bejstová, když excelovala hlavně v závodech horských kol. Z juniorského mistrovství Evropy si v roce 1997 přivezla bronz a na mistrovství světa skončila čtvrtá. Ovládla Krále Šumavy a dvakrát byla domácí šampionkou v cyklokrosu mezi ženami. Nyní se prosazuje v terénním triatlonu Xterra. Letos mj. získala český titul, v kategorii 30 až 39 let je mistryní Evropy a nedávno podruhé vyhrála MS Xterra.