Český cyklokrosař Zdeněk Štybar obsadil ve druhém letošním závodu Světového poháru třetí místo. V Plzni ho porazili pouze dva Belgičané – mistr světa Niels Albert a Sven Nijs.

Albert zvítězil zcela jednoznačně, ale mezi Štybarem a Nijsem to bylo dlouho hodně těsné. Belgičan v závěrečném stoupání zaútočil a uhájil druhou příčku.

Na Štybara tak zbylo třetí místo stejně jako v úvodním závodu sezony před čtrnácti dny v Trevisu. V průběžném pořadí SP se drží na druhém místě za Albertem. Z dalších Čechů se v deštivém počasí nejlépe umístil Radomír Šimůnek, který cílem projel jako sedmý. Petr Dlask byl čtrnáctý, Martin Zlámalík o další čtyři místa za ním.

Štybar v Plzni bojoval i pro diváky, skončil třetí

Na tiskovou konferenci dorazil Zdeněk Štybar až jako třetí. Za belgickým duem Niels Albert, Sven Nijs. Takové bylo i pořadí v cíli nedělního závodu Světového poháru v cyklokrosu, který se jel v Plzni vůbec poprvé.

„Z třetí příčky jsem malinko zklamaný. Myslel jsem výš," říkal novinářům Štybar. Na úvod série v italském Trevisu skončil druhý. „A V Plzni jsem chtěl vyhrát. Už kvůli lidem, kteří se i v nepříznivém počasí přišli podívat v takovém počtu a byli skvělí,“ složil český šampion hold divákům.

V přeháňkách deště se jich u svatého Jiří v Doubravce sešly v neděli tisíce. Nechyběl ani početný Štybarův fanclub z rodného Stříbra. Kudy domácí hvězda projížděla, zněly bubny i trubky, potlesk a hlasité povzbuzování.

A když Štybar v úvodu všem sokům unikl, valila se loukami a po svazích u řeky Berounky bouřlivá vlna nadšení. „Až mi z toho naskakovala husí kůže,“ přiznal po boji Štybar.

Ten útok byl součástí taktiky, jak přemoci oba belgické favority?
To ani ne. Věděl jsem, že mě nenechají ujet. Jen jsem chtěl natáhnout pole, aby se netaktizovalo a já někde nezůstal viset. Jel jsem si své tempo a čekal, co z toho bude.

Ve čtvrtém kole jste byl dostižen, potom zaútočil Alebert a ve finiši vás potom porazil i Sven Nijs…
Oba jsou na tom momentálně lépe než já.

Mrzí vás porážka i tak?
Na domácí trati určitě, Plzeň pro mě byla takovým malým vrcholem. Ale zase je to motivace do dalších závodů. Když nevyhrajete, chcete být lepší. Třeba jeden rok ve třiadvacítkách jsem jezdil pořád druhá a třetí místa a vyhrál až na mistrovství světa. Teď jen tenhle scénář zopakovat.

Ale zatím suverénně dominuje Albert. Pravidelně vyhrává o půl minuty i o víc…
Jestli to zůstane takhle, bude nuda se na ty závody koukat. Dneska jel Niels zase jako motorka.

Takže ho nelze porazit?
Je sice stejně starý jako já, ale v téhle sezoně udělal obrovský skok. Jen považte. Nejdřív smazal patnáct vteřin ztráty, kolo jsme jeli spolu a pak za to vzal a na silnici nám odjel ze špice. Kdo tohle dokáže, musí být silný. Přesto věřím, že podobný skok můžu udělat i já. Třeba za rok, dva nebo pět. Ale jsem schopen to dokázat.

Jak vám bylo, když s odjíždějícím Albertem mizela šance na vítězství?
Bolelo to a chvíli mi trvalo se s tím srovnat. Strašně mi pomohli diváci. Dál jsem bojoval hlavně kvůli nim.

Jenže přišel cílový souboj s Nijsem a lepší byl znovu Belgičan…
Dostal se přede mě už v poslední zatáčce. Ale i kdybych přijel na cílovou rovinku s metrem náskoku, Sven by mě určitě přespurtoval. Mně už chyběly síly.

Co vás čeká dál?
Hned v pondělí se vracím do Belgie. Mám za sebou osm závodů a vždy jsem stál na bedně. Zařadím proto lehčí týden a pak poletím na Malorku najet zase nějaké kilometry v teple před dalším blokem důležitých závodů.

Vojtěch Žižka, Karel Sopr