Výjimku neudělal ani včera 30. října. „Kolik jsem dal? Málo. Asi sto, sto dvacet kilometrů,“ usmívá se plzeňský cyklista, který právě ten den slavil čtyřicáté narozeniny.

Veterán, který se dál odvážně vrhá do závodění s mnohem mladšími soupeři. Od příští sezony dokonce jako profesionál.

Čermák totiž nedávno podepsal roční kontrakt se stájí PSK Whirlpool Author.

Tým z Hradce Králové povýšil do společnosti kontinentálních profistájí hned za Pro Tour. K tomu ovšem potřeboval šestnáct kvalitních jezdců a šéf Vladimír Vávra sáhl i po Čermákovi.

„Za prvé se s Láďou znám ještě z dob jeho závodní kariéry a svou roli sehrál i fakt, že nebudu pro tým drahý,“ prohlašuje cyklista.

„Nedělám to pro peníze,“ potvrzuje Čermák. Živí ho totiž vlastní podnikatelské aktivity a i jako amatér závodil hlavně za své. A skvěle.

Třeba v zářijovém poháru na trati Krále Šumavy dojel po 250 kilometrech pátý. Přesto, že tehdy ještě člen ZČE Plzeň bojoval na Šumavě osamocen s přesilou ostatních týmů včetně PSK Whirlpool.

I to je důvod, proč se houževnatý rafan ocitá po boku domácích hvězd, jakými jsou Andrle, Benčík či Kozubek.

„Je fakt, že se mi letos pár závodů povedlo. Ovšem zrovna Krále jsem chtěl vyhrát,“ přiznává jezdec, který za rok stihne objet přes třicet tisíc kilometrů.

Vstup mezi profesionály vnímá jako splnění snu. Ale ještě víc jako odměnu za to, co vše musel podstoupit. „To nejsou jen hodiny tréninku, bolest v závodě, ale i pády, zranění a vůbec všechny životní peripetie,“ říká.

Čím složitější překážky musí překonávat, tím víc se prý dokáže zatnout.

S cyklistikou začínal v šestnácti letech v partě Sokola Bolevec. Na vojně závodil v Dukle Louny, potom rok za Příbram a následoval první hup v Čermákově kariéře.

„Krátce po revoluci jsem sebral batoh, kolo a vyrazil naslepo zkusit štěstí do Belgie. Tak jak to třeba dělají Australani, Američani,“ vypráví plzeňský rodák.

První rok měl francouzskou licenci, následnou sezonu jezdil za belgický tým Tango Gent a ten mířil na profiscénu.

„Jenže krátce před podpisem profismlouvy šéfa stáje údajně kvůli daňovým podvodům zabásli a bylo,“ popisuje Čermák, jak se mu zhroutily jeho naděje.

Přidaly se i nějaké osobní problémy a on naráz s kolem praštil.

Pět let se nesvezl. Řešil existenční trable, ale zvládl je. „I to, že nemůžete jet tramvají, protože nemáte peníze na lístek, je zkušenost,“ míní. „Ta doba je naštěstí už pryč. A tak někdy po třicítce jsem zase začal jezdit. Docela to bolelo,“ vybaví si stále svobodný muž.

Zlepšoval se, chtěl víc, jenže místo se soky se opět musel rvát s osudem.

Vloni v červenci totiž Čermáka srazilo z kola auto. Vážně zraněný skončil v nemocnici, čtyři dny byl v bezvědomí, ale znovu se do pelotonu dokázal vrátit.

„Po třech týdnech jsem začal sám chodit, hýbat rukou. A po dvou měsících jsem už zase seděl na kole,“ vypráví.

To se Čermák představil na rozlučce Lubora Tesaře v Plzni. A teď je profesionálem.

„Nemám strach, že vyhořím. Je to výzva, další zkouška. Když nevyjde, nic se neděje. Stejně budu dál jezdit,“ tvrdí nezlomný bojovník.