Překvapivě blíž byl František Raboň k triumfu v nedělním souboji na okruzích u Púchova.

To jezdce belgické profesionální stáje Omega Pharma Quick Step dělil od vítězství jen kousek.

„Možná centimetry," komentoval Raboň cílový spurt, který osmadvacetiletému Plzeňanovi přisoudil po 190 kilometrech pozici vicemistra. Zlato bral dráhař Milan Kadlec z pražské Dukly.

„I teď pár dnů po šampionátu cítím zklamání. Sice jsem potvrdil, že patřím k domácí špičce, ale v profesionální kariéře se počítají jen vítězství," ohodnotil Raboň své vystoupení na česko – slovenském mistrovství silničářů v Púchově.

Zklamalo vás, že ve vaší parádní disciplíně – časovce – jste skončil ´až´ třetí? A tušíte proč?
Sešlo se asi víc věcí. Přece jen jarní zranění kolena po střetu s autem mě přibrzdilo víc, než jsem čekal. A také soupeři v daný den byli prostě lepší. Týmový kolega Štybar mě porazil o šest vteřin, a na Honzu Bártu, který letos v časovkách zajíždí výborné výkony, jsem ztratil půl minuty. Ještě rychlejší byl Slovák Peter Velits, osmý v časovce na Okolo Švýcarska. Neprohrál jsem jen tak s někým.

Jenže od vás se jako od trojnásobného krále mistrovské časovky čekal zase jen titul.
O ten jsem stál, ale bohužel to nevyšlo. V Púchově se také utkali nejlepší čeští a slovenští profesionálové. A když si vezmu, že v minulých osmi letech jsem na mistrácích neskončil nikdy hůř než třetí, tak je to solidní vizitka.

Věřil jste v zisk titulu ve chvíli, kdy jste se řítil do cíle nedělního závodu s Kadlecem po boku? Neměl jako dráhař oproti vám ve spurtu výhodu?
To si nemyslím. V nohou jsme měli téměř dvě stovky kilometrů ve vedru, což maže nějaké přednosti, a já také nemám pomalé závěry. Spurt byl otevřený. Pokud bych si na Kadlece nevěřil, tak bych ve vedoucí skupince nestřídal a nejspíš by nás pohltilo za námi letící hlavní pole.

Kdy se vlastně zrodil rozhodující únik, který kromě vás s Kadlecem zachytil ještě Jiří Polnický z hradeckého PSK?
V druhé půlce závodu a jak to při mistráku bývá z ničeho nic. Někdo na čtvrté figuře za námi nechal díru a my jeli. Což vyhovovalo jak nám z týmu Omega Pharma, tak Dukle, PSK i Slovákům, kteří si tak jeli svůj vlastní závod. Předtím se největší favorité hodně hlídali, ve hře toho bylo nějak moc.

Kromě mistrovských medailí ještě dvě jízdenky na olympiádu v Londýně. To máte na mysli?
Ano. Mistrák i díky profíkům, ať už jsme to byli my se ´Štybym´, bratři Velitsové, Roman Kreuziger a další, měl výbornou úroveň a kdyby do toho nezasáhla trochu zvláštní nominační hra a jelo se jen o titul, mohl být ještě lepší.

Po oznámení olympijské nominace se strhla vlna emocí. Co vadí vám?
Na nominovaných jezdcích vůbec nic. Roman Kreuziger je světová extratřída a kvalitu má i Honza Bárta. Zvláštní mi připadá jen způsob výběru, narychlo měněná kritéria. Nebo, že z širší nominace pětice jezdců vypadne jen pár dní před šampionátem moje jméno. Nemám z toho dobrý pocit, ale myslím, že si se Zdeňkem Štybarem najdeme v sezoně další cíle.

Které konkrétně vy?
Záhy mě čeká start na Okolo Rakouska, kde bych měl mít od týmu volnou ruku. Zatímco na Tour, o kterou jsem rovněž stál, bych pracoval pro lídry, tady budu moci bojovat o vítězství. A já chci vyhrávat.