Jen nedávno si na společném šampionátu České a Slovenské republiky vybojoval v nabité konkurenci titul vicemistra a svou formu 24letý silničář potvrdil i následně v etapovém závodě Solidarnosc v Polsku.

Na populárním podniku skončil jezdec stáje AC Sparta, jenž má centrum u Rokycan, šestý.

„Na Solidarnośći je vždy velká konkurence, většinou kontinentální týmy, ale třeba také farma ProTour stáje CCC, kde jsou nejlepší mladí Poláci. Šlo o vesměs rovinaté etapy, až v závěru se jelo v kopcích, ale o konečném pořadí se rozhodlo už ve druhé etapě,“ povídal rodák z Hořic v Podkrkonoší, který ve Spartě kroutí s roční pauzou třetí sezonu.

Ve zmíněné druhé etapě ze Zgierz do Kutna (148 km) nejprve Kalojíros naskočil na větru do vedoucí dvacetičlenné skupiny ještě s týmovým kolegou Janem Rybou.

„Hlavní pole nás dostihlo, ale po nájezdu na cílové okruhy v ulicích Kutna jsem znovu zaútočil. Postupně se ke mně přidala osmička jezdců a do cíle jsme přijeli s náskokem 23 sekund před pelotonem. Já si dospurtoval pro sedmé místo a celkově jsem byl šestý. Silné týmy si pak pořadí už hlídaly,“ říká Kalojíros a neopomene poděkovat spolujezdcům za podporu.

„Nejvíc mi asi pomohli Jan Ryba s Michalem Schuranem. Bratři Stöhrové se vracejí po zranění a těžké to bylo i pro mladého Michala Volfa, ale odvedl solidní práci,“ bilancuje nejlepší z Čechů na Solidarnosci.

Stále v něm rezonuje zisk domácího stříbra. Zatím asi životní úspěch.

„Určitě. Vedle pár vítězství na menších závodech je to nejvíc,“ souhlasí.

Na mistrovský závod si věřil. „Před mistrákem jsme jeli prestižní podniky Kolem Maďarska a Kolem Slovinska, kde závodily špičkové profesionální stáje a jezdci, které nyní vidíte na Tour de France. Na to jsem se chystal. Chtěl jsem se ukázat, což mi docela vyšlo,“ míní Kalojíros.

Na loňském šampionátu v Plzni skončil desátý, teď pomýšlel na medaili.

„V dané konkurenci je to ale vždy loterie. Nechytíte jeden nástup a je po závodě,“ vysvětluje, proč už krátce po startu vyrazil do úniku.

„Možná to byl risk, ale nechtěl jsem čekat, až Petr Vakoč se Zdeňkem Štybarem (jezdci elitní světové stáje Quick Step) rozjedou kolotoč drtivých nástupů. Ujeli jsme s Michalem Schleglem z Elkovu a ještě jedním závodníkem. Na 60. kiláku nás potom dostihlo pět lidí s Vakočem a pozdějším vítězem Frantou Sisrem. Takhle jsme jeli až do cíle,“ říká Kalojíros .

Ve finiši se blýskl. Poslední zatáčku sice projel jako poslední, ale do cíle chybělo ještě 800 metrů.

„Soupeři rozjeli spurt a já je postupně přelétl. Jen Sisr už byl trochu odskočený.“ vypráví vicemistr a dál sní o přestupu do zahraničí a vyšší cyklistické lize.