Bývalý házenkář Dukly Praha či Kovopetrolu Plzeň Adolf Blecha nezůstal u házenkářského řemesla, ale stal se specializovaným kondičním trenérem plavců PK Slávie VŠ Plzeň, sportovního gymnázia a Akademie individuálních sportů Plzeňského kraje.

„K plavání jsem měl blízko díky manželce, která byla plavkyní. Navíc jako dítě jsem do dvanácti let plaval, takže jsem k tomu nějaký vztah měl. Už od roku 1999, kdy jsem končil v tehdejším Kovopetrolu Plzeň, jsem dva roky pracoval v plavecké škole. Z Plzně mé další kroky směřovaly do Německa, kde jsem byl profesionálním házenkářem, a proto jsem v plavecké škole nemohl dále pokračovat,“ říká Adolf Blecha.

Na sklonku házenkářské kariéry začal pracovat ve Vězeňské službě České republiky, v níž vydržel šest let. „Už když jsem dělal ve věznici, tak jsem občas vzal kondiční trénink u házenkářské mládeže,“ vzpomíná Blecha.

V té době začal studovat na Fakultě pedagogické ZČU obor tělesná výchova a sport. „V roce 2012 jsem skončil u vězeňské služby a začal pracovat u jedné z plaveckých škol až do roku 2014. Od tohoto roku jsem na plný úvazek v PK Slávie VŠ Plzeň, kde trénuji všechny věkové kategorie,“ vypráví.

Adolf Blecha má plavce na suchou kondiční přípravu. „S nejmenšími dětmi trénuji různá motorická cvičení nebo posilování vlastní vahou. S těmi staršími už používáme činky. Takže je to obecná kondiční příprava na sílu, výbušnost a vytrvalost,“ přibližuje Blecha.

Nelze opomenout, že plzeňská Slávie patří v republice k jedněm z nejlepších klubů. „Z republikových mistrovství pravidelně vozíme 40 medailí. Plavce a plavkyně máme i v reprezentačních týmech,“ těší Adolfa Blechu.

Proč jako bývalý házenkář nezůstal u tohoto sportu? „Spolupracoval jsem u staršího dorostu s Vláďou Habrem, kde jsem měl rok na starosti kondiční přípravu. Pak mě oslovil Martin Šetlík, když odcházel jeho asistent Milan Šedivec. Jenže bylo to v době, kdy jsem měnil práci a studoval školu, ale nechtěl jsem sedět na třech židlích, protože bych se všemu nemohl věnovat tak, jak bych chtěl. Jednou přišla i nabídka od Jirky Hynka trénovat, ale nebyl bych opět schopen to skloubit se svojí prací,“ vysvětluje Adolf Blecha.