Hokej chytil Karla Trachtu už jako kluka, kdy se za pukem honil po rybníce ve Vochově u Plzně. Spolu s mladším Bohuslavem Ebermannem tu snili o soubojích na zimním stadionu v Plzni, kam ho otec občas bral na ligový hokej.

Bylo mu devět a další rok už oblékal plzeňský dres. Základy mu vštěpovali trenéři Čechura, Hora a Havel. Léta běžela a v sezoně 1964/65 se talentovaný obránce dočkal premiéry v áčku chlapů. Tým se zrovna v tu dobu zachraňoval v lize a šikovný bek se hodil. Škodovka se v lize sice udržela, ale v další sezoně přišel pád. Plzeň na tři roky zmizela z nejvyšší domácí soutěž.

S dalšími nadějnými mladíky, mj. svým parťákem z obranné dvojice Jiřím Neubauerem, opustil tým také Trachta a dal se na vojnu. Dostal se do Jihlavy, kde odehrál 72 zápasů a užil si zisk dvou mistrovských titulu. Od historicky prvního triumfu Dukly letos uplynulo padesát let.

Po vojně se Trachta vrátil s dalšími škodováky domů a za rok si vybojovali návrat mezi elitu. S československým výběrem si zahrál v Americe, ale vrcholné mezinárodní akce ho míjely.

Za Plzeň ale v lize válčil až do roku 1980. Následně v druholigovém Sokolově si už jako hrající asistent zkusil práci trenéra a i ta ho bavila. Po návratu do Plzně se od žáků propracoval až k áčku mužů. Tým převzali spolu s Markem Sýkorou a v roce 1991 z toho vzešlo páté místo. Následně se na tři roky upsal italskému HC Neumarkt a ačkoliv se mu pod Alpami líbilo, odchodu litoval. „Byla chyba odejít od rozdělané práce," říká.

Škodovácký tým si totiž jen rok nato došel pro extraligové stříbro.

Plzeňské áčko ale Trachta jako kouč převzal ještě dvakrát. A ačkoliv to nikdy nebylo v lehké situaci, vždy dokázal vytáhnout tým vysoko – shodně na páté místo. Jako trenér působil také v Karlových Varech, ve Švýcarsku a nyní plzeňský patriot připravuje doma žáčky.

Hokejové geny u Trachtů zdědil syn David, rovněž extraligový hráč, a nyní i obě vnoučata – kluci.