Zatímco většina vodáků zdolává trasu po Vltavě na kajacích či kanoích, Šplíchal zvolil netradiční plavidlo.

„Mám za sebou hodně 24hodinových běžeckých ultramaratonů a odjezdil jsem 24hodinové závody horských kol, v nichž jsem za 24 hodin ujel 345 kilometrů. Moje tělo je už opotřebované a ozývají se bolístky z běhání, takže jsem minulý rok zkusil paddleboarding. Jde o zdravý pohyb, nohy jsou v rovině a na balanční desce. Závod z Budějovic do Prahy jsem dojel a byl jsem úplně v pohodě, není to devastující sport,“ vyprávěl Marek Šplíchal.

Celoživotní sportovec surfoval, od 15 do 38 let dělal kickbox, v němž sbíral medaile z mistrovství České republiky, a věnoval se také jachtingu.

Nakolik byl závod náročný?

Jasně že byly klasické krizové chvilky jako při maratonu na 33. či 35. kilometru. Dopadla na mě celková únava, ale uvědomil jsem si historii závodu a skvělou atmosféru. Krizovky byly, ale dalo se to zvládnout.

Jaká pravidla měl tříetapový závod?

Startovalo se ráno v osm hodin, první dva dny jsme jeli po 70 kilometrech, poslední etapa měla 30 kilometrů. Přespávali jsme v kempech. Poslední stanoviště bylo na Slapech, odkud jsme jeli do pražské Chuchle. Na paddleboardu si zatím nikdo netroufl jet, takže jsem byl první. Nakonec jsem dojel v super čase 19 hodin 14 minut a 33 vteřin.

Jak se tenhle sport trénuje?

Připravoval jsem se celou zimu, v dešti i v mrazu. Měl jsem asi třídenní pauzu, ale jinak jsem se snažil jezdit denně deset kilometrů.

Takže jste byl dlouho rozhodnutý, že absolvujete na paddleboardu trasu z Budějovic do Prahy?

Ne, to jsem ještě o závodu nevěděl. Trénoval jsem na závody Českého poháru paddleboardové asociace. Dvanáctikilometrová klání jsou jednou za dva týdny. Trénoval jsem sám a potvrdilo se mi, že ne úplně špatně, protože jsem před třemi týdny na Máchově jezeře skončil čtvrtý. Ukázalo se, že jdu dobrou cestou, zvedlo se mi sebevědomí, abych se mohl pustit do trasy České Budějovice – Praha.

Pojedete i příští rok?

Určitě. Myslím si ale, že tentokrát se pojede nonstop.

Co další velké závody?

V září bude Světový pohár v Holandsku na 200 kilometrů. Tam se v porovnání s těmi nejlepšími ukáže, jak jsem na tom. Ale začínám si věřit a moje výkony se každým tréninkem posouvají.

Jak jste se vůbec k paddleboardingu dostal?

Odmalička jsem surfoval, a pak jezdil závody na šestimetrové jachtě. Hledal jsem sport, při němž bych zůstal u vody a zároveň se zdravě hýbal. Honza Rod z Jachetního klubu na Boleváku je výrobce nafukovacích paddleboardů, takže mně sehnal ten závodní. Ale na závod Budějovice – Praha mně lidé z paddleboardové asociace a Petr Cemper z Paddleboard Guru poskytli závodní speciál, tedy rychlejší prkno, bez něhož bych nedosáhl takový čas a všechno by bylo jinak.