Během sobotní exhibice v plzeňské Home Monitoring Areně Jíchu ramenem nešťastně trefil protihráč. „Natéká mi monokl a budu potřebovat zubaře. Takže poslední zápas opravdu nezapomenutelný zážitek,“ říkal Jícha.

Byl bezprostřední konec pro vás hodně emotivní?
Pro mě celý večer byl emotivní. Příchod do haly byl pro mě fantastickým zážitkem. Snad poprvé v životě se mi třásla kolena.

Byla to adekvátní tečka, jakou jste si představoval?
Byla to tečka, jakou jsem si nepředstavoval, protože to předčilo jakékoliv moje očekávání. Bylo neuvěřitelné vidět tolik lidí na plzeňském zimáku.

Více než pět tisíc lidí na házenkářské exhibici je hodně slušná návštěva.
Je to neuvěřitelné. Nemám pro to jiný výraz než neuvěřitelné.

Trénoval jste speciálně na tento zápas?
Viděli jste, že po čtyřech minutách jsem málem dostal infarkt. Bylo to hrozně náročné. Koleno mám nateklé, monokla, prasklý zub. Myslím si, že takhle jsem měl asi skončit.

Rozloučil jste se gólem.
Věděl jsem, že dám gól, i když jsem se do střelby nechtěl hrnout. Už to není, co bývalo. Vyzkoušel jem pár střel, o nichž jsem byl přesvědčený, že skončí gólem, ale brankáři byli rychlí.

Užily si vaše děti exhibici?
Podle mě je to na ně moc. Moje děti obecně neměly rády, když jsem hrál házenou ze dvou důvodů: jsem zpocený a olepený. Hra s mými dětmi na závěr byla pro mě velmi emotivním momentem, na který nezapomenu do konce života. Myslím si, že ony také ne.

Bylo symbolické, že vaše děti vstřelily poslední dvě branky?
Bylo to úplně symbolické. Když se mnou hrály, chvílemi jsem nevěděl, co mám dělat. Byl jsem v tranzu a chtělo se mi utéct pryč, protože to bylo na mě moc.

Promítala se vám v hlavě kariéra? Byl na to čas?
Nebyl. Moje kariéra a úspěchy jsou jedna věc, ale to, co je opravdu hmatatelné, a co mi dává pocit dojemnosti a z čeho se mi chce plakat je, když pozvete padesát lidí do hospody a vidíte je bavit se mezi sebou. Měl jsem z toho husí kůži. To jsou momenty, kdy jsem si říkal že to není možné, reálné.

Exhibiční zápas s házenkářem Filipem Jíchou.
Házenkářem Jíchou při rozlučce cloumaly emoce

Překvapil vás výsledek 43:31?
Trošku jsme tušili, že Španělé vyhrají. Tím, jak u nich nemají tradici rozlučkových zápasů, tak pokud je hrají, dají do toho všechno a hodně běhají. Brankářům jsme nemohli dát gól z jakékoliv situace. Proto byl výsledek jednoznačný.

Co jste říkal na dárky?
Předpokládám, že ten vyřezávaný hráč jsem já (směje se). Pro mě to jsou hodnotné věci, které mně budou doprovázet do konce života a připomínat kamarádství.