S týmem už absolvovala první společný trénink. „Neměla jsem ani čas rozmýšlet nad tím, jestli pojedu, nebo ne,“ směje se 18letá gólmanka DHC Plzeň. Tento klub reprezentuje i Řezáčová.

České házenkářky ve čtvrtek v 18 hodin hrají první zápas na MS proti Německu.

Kdy jste se dozvěděla o nominaci?

Byla jsem na soustředění s juniorkami. Už jsme se chystaly jít spát, trenér mi ale zavolal v úterý v noci na pokoj, že mám dojít k němu. Už na mě čekal realizák, řekli mně, že mi to zítra letí, ať se sbalím. Vysvětlili jsme si situaci a začala jsem si připravovat kufry, i když jsem byla pěkně překvapená.

Co první pocity?

Byla jsem hodně zaskočená tím, že mám druhý den odjíždět. Spíš jsem ale v sobě řešila, co se stalo Hance Mučkové a aby všechno bylo v pohodě. Pak jsem začala přemýšlet, jak si mám zařídit školu, jsem totiž v maturitním ročníku. Hned druhý den už jsem byla na cestě. Vážně jsem pořád trochu v šoku, ještě jsem hlavou někde v Chebu. Bylo to tak rychlé, že se moje mysl nesrovnala s tím, že jsem na světovém šampionátu.

Jaká byla cesta na letiště?

Tím, že jsem se tu informaci dozvěděla pozdě, neměla jsem ani příliš čas rozmýšlet nad tím, jestli pojedu, nebo ne. Večer jsem si sbalila věci a šla spát. Ráno jsem ještě s juniorkou snídala, místo tréninku už jsem přejela autem s členem realizačního týmu do Chebu. Pak jsem jela rovnou do Prahy na PCR test, pobrali jsme věci, co měly letět s námi a vystoupila jsem na letišti. Až tam jsem se připojila k holkám.

DHC Plzeň - Olomouc
Za šanci chytat jsem moc ráda, říká dorostenka Malá

Paradoxně jste se připravovala také v Chebu jako seniorská reprezentace, s juniorkami jste dokonce sehrály tři zápasy proti stejným soupeřům. Je rozehranost výhoda?

Je. Ještě předtím jsme začínali v Kynžvartu, kde jsme se připravovali na turnaj O štít města Cheb. Odehráli jsme tři utkání a pak jsme se přesunuli do Mariánských Lázní, tam poté probíhal už spíš zdravotní pobyt. Přijde mi hrozně zvláštní, že jsem byla v Kynžvartu a teď jsem ve Španělsku (směje se). Beru to jako velkou příležitost, jen tak někomu se nepovede ze dne na den odletět na mistrovství světa.

Co říkali na bojovou akci s přesunem rodiče a jak reagovali ve škole?

Rodičům jsem volala už v noci, zaskočilo je to, už spali. Volali mi pak zpátky ráno, jestli to tak opravdu je (směje se). Ale jsou šťastní a drží mi palce, kamarádi také. Počítala jsem s tím, že ve škole budu chybět dva týdny. Učitelé byli v pohodě, říkala jsem jim, že za určitých okolností můžu chybět celý měsíc. Potom trenéři volali paní ředitelce a chytli den, kdy měla dobrou náladu. Všichni se báli, abych všechno zvládla, ale myslím, že zvládnu.

Kamarádky alespoň přepošlou úkoly, ne?

Jo, hned jsem jim psala, aby mi posílaly sešity. Říkaly, že se budou dívat na zápasy v televizi. A paní ředitelka a třídní učitelky vzkázaly, že jsou mi drží palce.

Bavili se vámi už trenéři o vaší roli?

Ještě se mnou nemluvili. Počítám s rolí trojky, nemám takové zkušenosti. Nevím, jestli se dostanu do brány, ale byla bych vděčná.

V brankářské trojici jsou dvě gólmanky z Plzně. Docela rarita.

Jsem hlavně hodně ráda, že mám v týmu někoho, o kom vím, že mě podpoří. S Karin jsme si hodně lidsky sedly, obohacujeme se vzájemně a věřím, že to stejné dobré bude i s Péťou.

Handball.cz